Zrádce

28.

Draco

Hermiona trvala na tom, že mě nejdříve pořádně ošetří a já, i když jsem osobně nejvíce toužil jen po horké sprše, jsem jí to dovolil. Vypadala roztomile když se soustředila a já si nemohl pomoct a jemně jsem jí hladil po ruce abych jí rozptyloval. Občas se jí zvedl koutek, ale nenechala se vyvést z míry a odhodlaně pokračovala. Když byla hotová musel jsem uznat, že se cítím mnohem lépe. V momentě, když jsem jí uviděl, přicházet k mé cele, protože mě chtěla zachránit, přestal jsem na nějakou vlastní bolest myslet. Jediné, co se mi honilo hlavou bylo, jestli je v pořádku. A pak jen úleva, když se zámek cely nečekaně otevřel. K mému vlastnímu překvapení, jsem ani necítil žádný smutek nad ztrátou otce. Kdysi by mi ho bylo možná líto, ale teď, po těch dvou letech, jsem necítil naprosto nic.

Vzala mě za ruku a vedla mě do pokoje, který byl nejspíš její. Pak mě nasměrovala do koupelny, kde jsem si konečně dopřál horkou sprchu. Byl jsem tak ponořený ve svých myšlenkách, že jsem si ani nevšimnul, že někdo otevřel dveře koupelny. Leknul jsem se až v momentě, když mi ten dotyčný otevíral dveře od sprchy. Podíval jsem se jí do těch nádherných hnědých očí a pak jí sjel pohledem od brady až k patě. Červenala se rozpaky a šibalsky se usmívala. Přitáhnul jsem si jí do náručí a konečně jí políbil. Uvědomil jsem si, že tahle holka se mi dostala pod kůži víc, než jsem si byl schopný připustit. Teď, když už bylo po všem, jsem si konečně mohl pořádně přiznat všechny ty pocity a emoce, které jsem nikdy před tím necítil. Jasně, že mě na ní přitahovalo něco už od té doby, kdy jsem jí poprvé spatřil a po celá ta dlouhá léta jsem na ní myslel, ale tehdy jsem myslel, že je to spíš závist nebo chtíč. Že mě přitahovala tím, jak byla chytrá, nebojácná, nikdy se nestarala o to, co si myslí ostatní, ale až teď jsem konečně pochopil, že je v tom mnohem víc.

Tohle všechno jsem se snažil vyjádřit polibky, které ona s něhou opětovala. Strávili jsme ve sprše docela dlouhou dobu, a když jsme konečně vylezli, byli jsme oba zadýchaní a červení. Po celou tu dobu jsme nepromluvili ani slovo, ale nemuseli jsme. Věděli jsme na co oba myslíme a bylo nám dobře.

Když už jsme byli převlečení v pokoji, někdo zaklepal na dveře.

„Dále" řekla Hermiona a do dveří nakouknul Potter, který měl ruku před očima.

„Je bezpečné vstoupit?" uchechtnul se.

„To bych asi neřekla dále, co myslíš?" usadilo ho Hermiona.

„Já jen pro jistotu." Zasmál se a vešel do pokoje. Posadil se na jednu postel a my naproti němu. Vzal jsem Hermionu za ruku a hladil jí palcem po dlani.

„Všechny, co jsme omráčili právě teď převážejí do Azkabanu. Na Manoru, jak se ukázalo bylo ještě pár dalších, ale ty jsme už v pohodě zvládli. Vypadá to, že se to mezi nimi rozšířilo docela rychle, protože někteří z nich se už dobrovolně přihlásili na ministerstvo." Zakroutil nevěřícně hlavou.

„Tvoje matka" a otočil se ke mně „zůstala na Manoru, říkala, že začne s nějakými přestavbami."

Teď jsem se zasmál zas já. To jí bylo podobné. Už před tím plánovala, jak by naše sídlo předělala k obrazu svému.

„Takže, to je asi vše prozatím. A teď už vás asi nechám o samotě." Zvedl se a Hermiona se zvedla taky. Objala ho a ve mně to na chvilku píchlo žárlivostí.

„Jo Malfoyi, ještě jedna věc." Řekl a ukázal ať jdu za ním ven. Když jsme za sebou na chodbě zavřeli dveře otočil se na mě s vražedným výrazem.

„Respektuji, to, co máte mezi sebou a myslím, že ti teď i dlužím za život, ale stejně. Jestli jí ublížíš, tak tě zabiju."

„Budu si to pamatovat Pottere." Zašklebil jsem se.

On jen pokývnul hlavou a odešel. Vrátil jsem se zpátky do pokoje, kde Hermiona už seděla na posteli. Ptala se mě, co po mě chtěl a já jí řekl, že mě chtěl jen varovat. Čemuž se zasmála a posunula se, abych si k ní mohl taky přisednout.

Nastalo docela trapné ticho, protože jsme oba chtěli něco říct, ale nemohli jsme se k tomu odhodlat, až jsme nakonec začali oba najednou. Zasmáli jsme se.

„Ty první." Řekl jsem. Ona jen na sucho polkla a začala mluvit.

„Draco já... Myslím, že tohle všechno, čím jsme si prošli, mě donutilo připustit si, že mi na tobě velmi záleží a už tě nechci ztratit. Když jsi zmizel, tak jsem naprosto nebyla schopná normálně uvažovat, já myslím, že..."

„To je v pořádku Hermiono. Myslím, že jsem na tom stejně. Když jsi mě přišla zachránit.... Chci, aby celý svět věděl, že jsi teď moje a taky už tě nikdy nechci ztratit." Pohladil jsem jí po tváři a podíval se jí do očí. Zastavil se jí dech.

„Miluji tě Draco."

„Taky tě miluji Hermiono"