Zrádce

17.

Draco

Co to dělám? A proč, že to vlastně dělám? Musel jsem se už zbláznit. Ta Grangerová mě jednou přivede do hrobu.

Ještě jednou jsem se na sebe podíval, vypadal jsem dobře. Všechno už jsem měl připravené, a tak jen stačilo, aby přišla. Sednul jsem si ke stolu a kouknul se na hodinky. Měla zpoždění. Když jsem se začínal bát, že nepřijde, tak se ozvalo hlasité prásk a Grangerová stála kousek vedle mě. Vypadala úchvatně. V šatech jsem ji viděl snad jen jednou, a to na vánočním plese ještě ve škole. Tyhle ale nebyli tak slavnostní. Krátké jednoduché černé šaty s rukávky krásně obepínali její dokonalou postavu. Vlasy měla spletené do copu a na tváři překvapený výraz. Stála tam s otevřenou pusou a neřekla ani slovo. Ostatně ani já sám jsem nevěřil tomu, co jsem právě udělal.

„Mohla by si už konečně zavřít tu svoji pusu? Vlítne ti do ní moucha." Uchechtnul jsem se. Poslechla mě a přistoupila blíž. Vstal jsem a jako pravý gentleman jsem jí odsunul židli a pokynul jsem ji, aby si sedla.

„To všechno ty sám?" Bylo první, co řekla.

„Přiznávám, trochu mi pomohl můj domácí skřítek, ale jinak ano."

Polkla a pohlédla před sebe na stůl, kde jsem pro nás připravil hostinu a zapálil svíčky.

„No, co tak koukáš? Chtěl jsem jen oslavit to naše nové přátelství a trochu si zpříjemnit čas. Na Manoru jsem se už příšerně nudil." A také jsem jí chtěl vidět a udělat jí radost. Koukla na mě a oči se jí zalily slzami.

„Co se děje? Něco je špatně?" zděsil sem se. Jen jsem přece připravil večeři.

Usmála se. „Promiň, já jen že tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal."

„Jako vážně? To ani ten tupec Weasley? Já myslel, že jste spolu chodili?"

„Není to tupec!" naštvala se. „Ale ne, neudělal."

„Tak to promiň, ale tupec je. Chodit s tebou a neudělat pro tebe ani takovou maličkost? Je dobře, že už spolu nejste." Řekl jsem a pohlédl na ni. Zčervenala a sklopila hlavu k talíři.

Nastalo trapné ticho, a tak jsem nám radši oběma nandal na talíř. Jedli jsme v tichosti, jen občas se jeden z nás na toho druhého nevině usmál.

„Bylo to výborné, děkuji." Prolomila ticho.

„Rádo se stalo." Zvednul jsem se a přešel jsem ke gauči. V krbu příjemně plápolal oheň a na stolku už byli připravené skleničky a ohnivá whisky.

„Dáš si?" Zeptal jsem se Grangerové, která si přisedla ke mně. Chvilku se zdráhala, ale nakonec svolila, a tak jsem nalil sobě i jí a podal jsem jí skleničku.

„Na co si připijeme?" Zeptala se. Chvilku jsem přemýšlel.

„Na lepší zítřky?" navrhnul jsem.

„Na dnešek." Usmála se a ťukla si se mnou.

Dlouho jsme si povídali. Nepříjemné ticho, které vládlo u večeře vystřídal smích a vtipné historky. Vyprávěla mi, co všechno ti tři na škole vyváděli. Z jejího pohledu to bylo mnohem zajímavější než to, co jsem slyšel já. Hltal jsem všechno, co mi říkala a ptal jsem se jí na spoustu otázek. Je škoda, že jsem byl na škole takový debil. Mohl bych jí teď vyprávět mé vtipné historky, ale žádné nebyli. I tak se mě vyptávala na můj život a chtěla vědět skoro všechno. Tak jsem jí vyprávěl o svém životě, jak jsem si dřív myslel, že můj otec je svatý, a že všechno co řekne je pravda. Jak jsem nikdy neměl skoro žádné pravé přátele, a i o tom, když mi dal Voldemort ten úkol, který jsem nakonec nesplnil.

Soucitně se na mě dívala a někdy uprostřed toho všeho mi položila ruku na rameno a konejšivě mě hladila. Ani jsem si toho nevšimnul.

„Je mi to líto Draco. Všechno. Přála bych si, abys měl možnost volby." Usmála se na mě.

Podíval jsem se jí do očí. Položil jsem svoji ruku na tu její a stisknul.

„To já taky Hermiono."

Pomalu se ke mně přiblížila, pohladila mě po tváři a pak mě velice jemně políbila. Bylo to tak něžné. Nic podobného jsem nikdy předtím nezažil. Jako kdyby mi chtěla naznačit, že je vše dobré, že je tady se mnou. Chytnul jsem jí pod bradou a druhou rukou stále svíral tu její. Byl to dlouhý a velice intenzivní polibek. Když jsme se od sebe odtáhli jen jsme se opřeli o čela a prudce dýchali. Uvelebila se a opřela si hlavu o moje rameno. Ruce jsme měli stále spojené. Dívali jsme se do krbu a ticho, které vládlo, už nebylo nepříjemné. Užívali jsme si přítomnost toho druhého.