„A když mám nad hlavou, píseň toulavou, křídla jako pták, nevěříš mi, je to tak." zpívám si v autě a tancuju. Jedu zrovna z práce domu. ~Blik~ a je tma. Co je? Všechno mě bolí, brní mě konečky prstů na nohou. Nic ale stále nevidím, oči nemůžu otevřít. Slyším hlasy. „Zavolejte někdo stodvanáctku!" slyším někoho. Nic se neděje, prostě nemůžu otevřít oči. Cítím tlaky na mém těle, jako kdyby mě někdo nesl. Najednou někdě ležím. Sakra řekněte mi někdo co se děje a proč nevidím nic? „Zůstaň tu s náma, jsi ještě mladá" slyším další hlas. Tlak na hrudníku. Jau kámo nezlom mi žebra. Najednou tlak přestal a já ležela a ani se nehnula.
Cítím na sobě několik ostré světlo. Hej ztlumte ho někdo. Podle toho že mě něco tlačí do břicha, tváře a do stehen soudím, že ležím na břiše. Někdo se mi hrabe v páteři. Ale už. Nejdřív mi lámou žebra, pak mě tady oslepujou světlem a teď se mi hrabou v páteři. Nebolí to. Naopak, spíš to šimrá, ale takovým tím divným způsobem.
Zase upadám do tmy
~Ahojky, je tu nová knížka. Tohle je kraťounká kapitolka, spíš takový úvod do děje. Napište svůj prozatímní názor
•Karey❤️
ČTEŠ
NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+
FanfictionNení dobré si na bedra brát víc, než unesete. Únava, stres a všechno okolo dokáže způsobit hodně ošklivé dopravní autonehody, i když z toho vyvázla ještě dobře. Jeho trpělivost je dovedla až tam, kde byli. Všechno se zdálo být dokonalé - né zdálo, o...
