Rozhovory (OTEVŘENO)

theressablack

theressablack

🦋 Počet sledujících: 1,06 K

🦋 12 publikovaných knih

🦋Na Wattpadu od:  Červenec 2015

🦋 Na wattu jsi poměrně dlouhou dobu - co tě k němu vlastně přivedlo? Jak si se o něm dozvěděla?

Na začátku druhého stupně jsem začala více vymýšlet příběhy a dostala svůj první chytrý telefon. Rychle jsem zjistila, že je po mě pohodlnější psát na něm než do sešitu, kam to v rozvrzaném autobusu, kde jsem trávila tři hodiny denně, moc nešlo.

Bohužel poznámky v mobilu byly limitované na počet znaků a vůbec mi nevyhovovaly, musela jsem tedy hledat lepší. A tak jsem strávila několik hodin s Google play a termíny jako “notes, best writer, notebook, writepad, diary” a najednou se v doporučených objevilo naše oranžové logo.

Tak jsem mrkla a zjistila, že to by mohlo být přesně ono. Nechal se použít jako super sklad na příběhy, i když bych žádné nepublikovala. Měl rozdělené kapitoly, anotaci, možnost přidat obálku a počítal slova. Pecka. Jak je očividné, u konceptů jsem neskončila. 😅

🦋To zní krásně. I já si psala poznámky do sešitu, pak jsem přišla postupně do digitálního psaní. Jsi zkušená autorka, je něco co tě na začátku hodně motivovali?

Za zkušenou autorku se úplně nepovažuji, nicméně to byla stopro odezva. Nic pro mě není tak motivující jako fakt, že mou práci někdo vidí.

Ať jde o psaní, kreslení.., nejde mi moc psát bez toho, abych dostávala názory, většinou se z takových děl stane koncept o jedné kapitole, ke kterému se mi už moc nechce. Ta komunikace se čtenáři, názory, postřehy, kritika, ale i jejich čekání na další kapitolu, to je pro mě ohromná motivace.

Taky jsem díky wattpadu našla několik úplně skvělých lidí, na které nedám dopustit. Jsou jak mými čtenáři, tak on-line kamarády a jejich podpora je taky pořádně motivující.

Mimo odezvu jako takovou to byla i nějaká ta chvála. Vždy mě něco baví o trochu víc potom, co mě někdo pochválí. Trpím poměrně nízkým sebevědomím a vědomí toho, že se někomu má tvorba líbí(la), je motivující a dává(la) mi to potřebu pokračovat.

Určitě bych psala i bez názorů, ale rozhodně ne tolik.

🦋 Na svém profilu máš svojí prvotinu. Vzpomeneš si ale, o čem jsi psala, když jsi spala svoji první knížku?

Vzpomenu. 😁
Za knihu a ani příběh bych to skoro nepovažovala. Šlo o upíří romanci z mé hlavy, ne fanfikci. Začínala jsem jí psát ještě do těch poznámek. Ani jsem jí nedělila na kapitoly... prostě hrůza, samá klišé a dnes bych si za to urvala hlavu. Ale každý nějak začínal.

Před tím byly ještě nějaké menší příběhy, na prvním stupni, kdy jsem sešila několik a4, malovala do nich a psala na lenocha. To ale byly tak chabé pokusy a hlavně krátké, že asi nemá moc cenu se k nim vyjadřovat.

I když si vzpomínám, jak jsme se s kamarádkou rozhodly, že napíšeme knihu – samozřejmě největší trhák všech dob, jak jinak. Secvakaly jsme papíry, naplácaly tam samolepky a jiné obrázky a pak psaly o čarodějce, co nastoupila na novou střední. Aby to už takhle nebylo velké klišé, hned první den se do ní zamiloval nějaký kluk. Jenže jsme se obě začínající puberťačky z takových popisů a scén tak červenaly, že jsme to raději zrušily. 😅To bylo taky naposledy, co jsem s někým, koho znám osobně, sdílela svou tvorbu.