Love in little town [CZ]

29. kapitola

Seděli jsme u Zacha v obýváku. Byla to ta trapná chvilka, když čekáte až někdo něco udělá, ale trvá to docela dlouho. Svíral jsem Spencřinu ruku a doufal, že mu to půjde rychle. Potřebujem najít Stellu.

Zach byl do počítače tak zabraný, až jsem si kolikrát myslel, že jsem vedle něj.

"Bingo!" Zakřičel Zach zároveň se smíchem a já málem spadl z křesla. "Proč mě to nenapadlo dřív?" Položil nespíš řečnickou otázku. Podíval jsem se na monitor na kterém byla mapa. Červený puntík byl nedaleko odsut. Vlastně byl jen o dva bloky dál.

Poděkoval jsem mu a spolu se Spencer jsem běžěk k autu. Na místo řidiče si sedla ona, neboť já jsem se v tom stresu, co jsem měl poslední dobou ani nepřihlásil do autoškoly.

Dala klíčky do zapalování a během pár vteřin se auto řítilo po silnici. Musím říct, že je docela sobrý řidič i když to párkrát škublo a jednou málem vjela do popelnic, které stály na chodníku.

V ruce jsem měl mobil s mapou. Pomalu jsme se blížily k červené tečce. "Po pěti metrech zabočte doprava." Ozval se ženský hlas z mobilu. Spencer se na mě podívala a začala se smát. "Co je?" Podíval jsem se na ní a v zápětí mi došlo, čemu se vlastně směje. Ten ženský hlas zněl skoro stejně jako Carlyin. Akorát její nebyl tak "robotický".

"Jsme na místě." Oznámil jsem. Spencer dojela s autem na kraj silnice a vypla motor. Rozhlídl jsem se po místě na kterém jsme se zastavili. Byli jsme u velkého skladu. Ze zdí padala omítka a v okolí se válela spousta odpadků.

Vystoupil jsem z auta. Bylo to jako byy mě něco pračtilo. Ucítil jsem zápach vycházející nejspíš z nedalekého kontejneru. Páchlo to jako vzdechlina. Zahlídl jsem Spence jak krčí nos a jde směrem k železným dveřím. Vydal jsem se za ní.

"Stello?" ozvala se Spence. Nic. "Stello?" zopakovala a zas nedostala, žádnou opověď.

Prošel jsem dírou ve zdi kde měli být nejspíš dveře a zamířil směrem ke kupce oblečení. Že by si tu udělal útočiště nějaký bezdomovec? Možné to bylo. Přiblížil jsem se k ní. Do nosu ní vlítl zápach shnilého masa. Sáhl jsem na kupku oblečení a otočil jí. Byla to mrtvola. Mrtvé tělo Stelly.

Musel jsem si sednout. Nikdy jsem neviděl nikoho mrtvého. Trvalo mi nějakou dobu než jsem si uvědomil, že je ke mě přitisklá Spencer.

Sice jsem tu mrchu neměl rád a zničila mi život, ale bylo mi jí líto. Nezasloužila si takhle zemřít.

"Musíme to říct Carly s Andrewem." dostal jsem ze sebe přez vzlyky.

"To musíme, pokud.." odmlčela se. Věděl jsem co chtela říct. Pokud už nejsou také mrtví.

Před očima se mi mihla vzpomínka. Bylsem doma s přáteli a zkoumali jsme co je v truhličce, kterou jsme našli. Andrew říkal CeCe něco o tom, že je prý dvojník. Jeho přítelkyně prý vypadala přesně jako CeCe.

Takže i ona by mohla být teoreticky mrtvá. Dvojník je přeci nadpřirozená bytost ne? Svou myšlenku jsem zdělil Spence.

Vzal jsem Stellino tělo a uložil jej do kufru auta. Po cestě jsem si musel zacpávat nos, neboť bylo cítit rozkládající tělo.

Netrvalo to dlouho, najednou Spencer zastavila a vypla motor. Už jsem skoro spal, ale vypnutí motoru mě probudilo. Spencer mi pomohla vyndat Stellino tělo z auta a společně jsme jí odnesli do mého domu.

Nevěděl jsem kde by nebyla tolik cítit, nakonec mě napadl sklep. Bylo to poprvé co jsem vláčel někoho na zádech dvě patra dolů po schodech.

Byli jsme na místě. Uprostřed velké místnosti. Osvětlovala to tu jen jedna žárovka visící ze stropu. Občas bylo slyšet kapku vody jak se rozprskla o igelitový pytel ve kterém pár Averyných krámů. Tohle místo jsem neměl rád jako malý a můj názor se i po tolika letech nezměnil.

Další kapitola. Pomalu se dostávám ke konci a musím říct, že vymyslet konec je strašně těžké. Koment a vote potěší.