Love in little town [CZ]

15. kapitola

"No já bych si dala." otočila se Izzi ke kuchyni a mířila za Spencer.

Zach si sedl na obří gauč a já vedle něho. Než jsme stačili přijít dolů stačila Carly zatopit v krbu. Praskání dřeva bylo teď tak uklidňující.

"Už se to nese." zavolala Izzi ještě z kuchyně. Carly vyskočila z křesla a běžela jim otevřít dveře. Vše to tu provonělo úžasnou vůní. Co to jen bylo za vůni? Aha voněla jako můj náramek co mi dala Spencer. Byla v ní ta rostlina. Jak jen se jmenuje. Jo sporýš. Byla to tak příjemná vůně. Bohužel pro Carly ne asi ta nejlepší. Začalo se jí špatně dýchat ale za chvíly vůně sporýše skoro zmizela.

"Ou promiň já zapomněla."omlouvala se Spencer kašlající Carly.

"To nic. Hele neviděli jste někdo Stellu? Musíme na ní dávat pozor. Mohla by vám ublížit a nebo ještě hůř." dořekla a zase bylo v obýváku ticho. Bylo to tak trapný ticho dokud nebyl venku slyšet známí hlasitý smích CeCe.

Otevřely se dveře a v nich stála CeCe zavěšená do Andrewa.

"Jo tak ten byl dobrý." smála se abylo na ní vidět že už něco vypila.

"No kde jste?" vztala Carly z křesla a šla směrem k nim.

"Jen jsme se šli trochu provětrat a odreagovat."

"Jo to určitě. A vzali jste to kolem baru. Víš vůbec, že ta holka není plnoletá a ty jí dáváš chlast?"

"No jo tak jsem se zmílil, ale musím jí říc, že ta bloncka dokáže zabavit." jen co to dořekl, odešel hádám do svého pokoje.

"No nic už je pozdě, tak já jdu nahoru."

"Počkej, já jdu s tebou." ozvala se Spenc a když jsem se otočil, stála už za mnou.

Šli jsme teda do pokoje Spenc. Chtěli jsme mít taky chvíli klid od všech těch věcí.

Zach ještě seděl v obýváku a povídal si s Carly. Izzi si šla lehnout a CeCe šla asi do sprchy.

Na říjen bylo v noci ještě teplo. Otevřel jsem okno, aby se v pokoji dalo dýchat. Lehl jsem si na měkou postel. Připadalo mi, že ležím ve vatě.

Zavřel jsem oči. Postel se najednou zhoupla. Vedle mě seděla Spenc a pohrávala si s černými vlasy. Ve světle noční lampičky měla v kaštanově hnědých očích malé jiskřičky. Byla tak nádherná.

Posadil jsem se a začal si s ní povídat.

Asi po půl hodině mi zazvonil mobil. Přijmul jsem hovor a z mobilu se ozval povědomí dívčí hlas, který začal s křikem říkat ať nevěřím nikomu v tomhle domě. Že to jsou jen dva blbí hybridi, vlček a pár obyčejných lidí. Věřit se dá prý jen upírům a to těm co znám.

Jediného upíra co jsem znal byla Stella. A teď mě to trklo. To Stella mi volala.

Byl jsem na ní tak naštvaný. Začal jsem chodit po pokoji a přemýšlel co to mělo znamenat.

Začal jsem mluvit sám pro sebe.

"Děje se něco?" zašeptala rozespalá Spencer. Při mém rozhovoru se Stellou usla a já při přemýšlení asi začal mluvit nahlas.

"Nic se neděje lásko. Spi dál. Zítra musíme do školy."

Ani ne za minutu tvrdě spala. Dal jsem jí na čelo pusu a odešel do svého pokoje.

Na chodbě byl slyšet hlasitý smích. Hned mi bylo jasný komu patří. Smích vycházel z pokoje Andrewa. No jasně. Byla u něj CeCe.

Nevšímal jsem si toho a šel do mého pokoje. Lehl jsem si do stejně měkké postele jako u Spencer.

Další kapitola hotová.