Love in little town [CZ]

16. kapitola

Byly jsme u nich skoro pořád. Líbil se nám ten dům a taky jsme se nemuseli starat o mladší sourozence. Mohli jsme tu pak spát kdy chcem.

Vše to ale skončilo asi po čtrnácti dnech.

"Hoříí, hoříí." volala CeCe a běhala od pokoje k pokoji.

Byl jsem rozespalý a myslel si, že se jí jen něco zdálo. Tedy jen do té doby než jsem se nadechl.

Ve vzduchu byl cítit kouř, začaly mě štípat oči. Rychle jsem si na sebe hodil mikinu a běžel k Spencer do pokoje. Tam nebyla.

Bežel jsem po schodech do kuchyně. Nemohl jsem tam vkročit. Dveře od ní byly v plamenech stejně jako část obýváku a skoro celé vrchní patro.

Nevěděl jsem co mám dělat. No vyběhl jsem teda ven před dům. Spenc tam stála ve vytahaným triku a klučičích kraťasech. I v tak klučičím oblečení mi připadala jako nějaká...no prostě byla nádherná.

"Jsou tu všichni?" zařval na nás Andrew, když vyběhl z domu. Ani né minutu po tom se zhroutula střecha. Už to nebyl ten úžasný dům jako z nějakého filmu. Teď to byl jen velký dům co hoří.

Rozhlížel jsem se okolo sebe, ale nikde jsem neviděl Izzi.

"Izzi musela zůstat uvnitř." zakřičel jsem a běžel do domu. Už jsem byl skoro u verandy, když se přede mnou objevil Andrew.

"Vrať se zpátky. Já se aspoň rychleji uzdravím. Najdu ji a za chvilku jsme zpátky."

Carly už dočista šílela. Andrew byl v domě už dobrých deset minut. Pokoušela se ho uslyšet, ale slyšela prý jen praskání.

"Hele lidi, koukněte se támhle." vykřikl Zach a ukázal směrem k sousednímu domu. Z poza plotu vyšel Andrew a na rukách mu ležela Izzi. Ta se ani nepohla.

Andrew nám skoro se slzami v očích oznámil něco hrozného.

"Když jsem ji našel v domě, ležela na podlaze a na ní byl spadlý kus stěny. I kdyby jsem tam přišel dřív, už by bylo pozdě." a přitom ji pokládal na měkkou trávu.

Izzi měla na sobě ohořelé oblečení a nedýchala. Vše se nám hrnuly slzy do očí. Znal jsem ji celý život a teď je mrtvá.

Klekl jsem si k ní a pohledil jí po ohořelé tváři. Vyadala tak nevinně.

Zaslechl jsem troubení auta. Rozhlídl jsem se po ulici. Na hlavní silnici stála limuzína se staženým okýnkem. Uvnitř seděla nějaká dívka. Měla stažené okýnko a tak jsem ji viděl. Byla mi povědomá, ale nemohl jsem si vzpomenout kdo to je. Když jsem to řekl ostatním a pak se otočil na limuzínu, už tam nebyla.

"Co teď budem dělat? Ona nesmí umřít! zakřičela na nás CeCe a začala brečet.

"Prosím přijeď co nejdřív. Snad najdeš nějaké kouzlo, které by ji oživilo." ozvala se z dálky Spenc a s někým telefonovala.

Seděl jsem na trávě a koukal na Izziino tělo. Pořád se mi v hlavě promýtaly chvíle z dětství. Třeba to jak si zlomila ruku, když jsem ji shodil z ohrady pro koně. Nebo jak dopadla naše první párty bez rodičů. Všude pak byly rozšlapané brambůrky a rozlité pití.

Tyhle časy teď skončily.

Zach si pomalu sedl na trávu.

"Kam teď půjdete, když váš dům shořel?" otočil se na Andrewa.

Ten se zas podíval na Carly. Ta se zas koukla do země a hrála si s trávou.

Připadalo mi že si nás nevšímá a je uzavřená sama do sebe.

"Moc mě to mrzí." zamumlala.

CeCe se na ni koukla. "Co tě mrzí?"

"To.. To já můžu za smrt Izzi." vzlykla.

"Já vám navrhla přespat u nás." koukla se na nás a po tváři jí tekly slzy.

CeCe se rozbrečela ještě víc. Andrew k ní pomalu přišel a objal jí.

"Neboj se Dylan je už určitě na cestě." a políbil ji do vlasů.

Byl na ně tak krásný pohled, ale to bylo teď vedlejší.

Dylan přijel za necelých deset minut po tom co mu volala Spencer.

"Zdravím." zavolal na nás Dylan, když vystupoval z auta.

"Takže, pokusím se jí oživit jedním velmi nebezpečným zakázaným kouzlem." řekl překvapivě klidným hlasem.

"Ale..." chvíli mlčel a pak dodal: "Musíme jí dostat na místo, kde se setkávají čarodějky." to už řekl smutným tónem.