Love in little town [CZ]

17. kapitola

"Co ten smutný tón?" otočil jsem se na Dylana a ukápla mi slza.

"No jen.... ono to je na opačným konci státu."

"Počkej, to jako musíme přes celou Lousianu?" vyhrkl jsem.

"Není problém. Jen se domluvte s rodiči." řekl s trochu veselejším výrazem Andrew. "A navíc máte ve škole volno pokud se nemýlím."

"Hmm to je fakt."

"Vezmu auto a vyrazíme."

Carly Izziino tělo dala do nějakého vaku a pak do auta. Všichni jsme nasedli do auta až na Carly, ta prý začne hledat nový dům.

Po nekonečné cestě autem jsme konečně na místě.

Dylan šel zatím do lesa co byl u cesty. Andrew otevřel kufr a opatrně vyndal tělo Izzi. CeCe znova začínala brečet. Zach k ní pomalu přišel a přátelsky jí obejmul.

"Neboj to bude dobrý. Dylan to zvládne."

Spenc se dotkla mé ruky a naše prsty se propletly.

"Tak co jdem?" zašeptala mi do ucha. Já se na ní otočil a políbil jí do vlasů.

Vydali jsme se všichni úzkou cestičkou po které šel před chvílí Dylan.

Cesta byla tmavá a bylo tu strašné ticho. Sem tam byl slyšet pták nebo spadla větev. No bylo to docela strašidelné.

Spencer jsem držel pevně za ruku a ona se dokonce trochu usmívala. Oči měla sice ještě opuchlé , ale byla pořád tak krásná jako když přišla se CeCe poprví k našemu stolu. Vlastně měla i stejně opuchlé oči.

Z přemýšlení mě vytrhl hlas Dylana opakující pořád jednu větu: "Non onmipotens serva corpus in summitate corditione vivus"

Slyšeli jsme tu větu ještě aspoň pětkrát než jsme došly na místo.

Dylan klečel uprostřed kruhu vyrytého asi nějakou větvičkou a kolem byly louče a spousta svíček různých velikostí. Vlastně když se nad tím zamyslím je to strašidelné.

"Kam jí mám položit?" ozval se za námi Andrew.

"Sem, doprostřed kruhu a pak z něj jděte všichni ven."

Pak se otočil a dál si říkal to zaklínadlo v neznámém jazyce.

Jen co sem došly i Zach se CeCe zachvátil mě pocit viny.

To já jsem měl uhořet. Spencer měla vzbudit dřív Izzi než mě. A co když se to Dylanovi nepodaří? Co řeknem jejím rodičům?

Z toho všeho mi bylo na omdlení. Dokonce se mi začaly podlamovat kolena.

Už už jsem padal když mě někdo chytl.

"Sakra chlape ty taky nic nevydržíš. Radši by sis měl sednout."

Já se jen podíval nad sebe a tam stál Andrew. Jeho denní prsten se mi začal zarývat kůže. Tak křečovitě mě držel abych nespadl.

"Musíš na sebe dávat pozor. Jestli chceš můžu si pohrát s tvou mylslí."

"Ahm myslím že to je v pohodě, jenom se musím vyspat což teď rozhodně nejde."

"Hey lidi mám dobrou zprávu za chvilku by se měla probrat." okřikl nás Dylan.

CeCe se hned zvedla ze spadlého kmene na kterém seděla a běžela obejmout Spencer div ji nesvalila.

Mám takový dotaz má se Izzi probrat a nebýt obyčejný člověk? Má třeba vidět duchy? Nebo být kotvou? A nebo dokonce lovec? Prosím pište do komentů.