Love in little town [CZ]

25. kapitola

Už jsem skoro u kavárny. Trvalo mi to o trochu déle než jsem čekal. Musel jsem se několikrát zastavovat. Má psychika je čím dál tím horší a pomalu začímám uvažovat o návštěvách u cvokaře.

Uslyšel jsem to známé skoro zacinkání něčeho, čemu se z těží dá říct zvonek. Celé mé tělo padlo to jakéhosi klidového režimu. Ucítil jsem tu neodolatelnou vůmi právě namleté kávy a směsici bylinných čajů. Je to mé nejoblíbenější místo na přemýšlení. Zde je víceméně pořád klid a tak jsem se sem chodil i několikrát do týdne učit. Bylo to i perfektní místo na schůzku s přáteli a místo nových známostí. Jednou jsem tu dokonce potkal Kelly Beaulovou.

Byla to má sousedka se kterou jsem byl každý den v lese kousek od našeho domu. Tou dobou nám bylo pět nebo šest let. Nejraději sme si hráli na piráty co hledají velkou truhlu s pokladem. Nebo jsme 'ztroskotali' a zůstali na pustém ostrově. Byla to tehdy má nejlepší kamarádka až do chvíle kdy mi oznámila, že se budou stěhovat do San Francisca. Víckrát jsem jí už neviděl až do chvíle, když do mě narazila tady v kavárně a vylila na mě půlku svého latté.

Šel jsem si k pultu nedaleko vchodových dveří objednat něco k pití. Ze zadní místnosti právě vyběhl veselý chlapík. Měl tmavou pleť a na hlavě velké množství kudrnatých vlasů tvořících afro, které mají klauni. Na jeho jmenovce stálo SAMUEL-BRIGÁDNÍK.

"Dobrý den, co si dáte?" Zaskřehotal docela vysokým hlasem, při čemž mu úsměv zmizel. "Černý čaj." sotva jsem to dořekl, chlapík se otočil a zmizel v zadní místnosti. Chvíli jsem jen tak stál u pultu a rozhlížel se s kým bych se měl sejít. Došlo mi totiž, že mi ta SMSka přišla z neznámého čísla a nebylo v ní napsáno od koho je. Vzal jsem do ruky mobil a našel tu zprávu. KDO JSI? JSEŠ V KAVÁRNĚ? ŽENA? MUŽ? ZNÁM TĚ? odeslal jsem zprávu a v zápětí byl Samuel zpět i s hrnkem horkého čaje. Podal jsem mu dolar a převzal si od něj čaj.

V kavárně nebylo moc lidí a tak bylo místo i u mého oblíbeného stolu. Sedl jsem si a prochlížel si fotky co jsem měl v mobilu. Na úplně první byla Izzi oblečená jako rockerka. Byl zrovna Halloween před dvěma lety. To jsme si ještě dělali srandu z nějakých upírů nebo vlkodlaků a těm co na ně věřili jsme se jen vysmívaly. O něco dýl než u ostatních fotek jsem se zastavil u té, na které byla Spencer když s náma šla bruslit do parku.

Píp píp. ozval se zvuk nově příchozí SMSky. kLIKL JSEM NA ZPRÁVU ABY SE MI OTEVŘELA A ZAČAL ČÍST. NEVĚDĚLA JSEM ŽE SEM SKUTEČNĚ PŘÍJDEŠ. NA SCHŮZKU S NĚKÝM KOHO ANI NEZNÁŠ NEBO NEVÍŠ KDO TO JE. VELICE JSI MĚ PREKVAPIL. PTÁŠ SE KDO JSEM? TAK TO BUDEŠ MUSET ZJISTIT SÁM. CO TAKHLE ZNĚNIT STŮL? VZPOMEŇ SI, OD JAKÝHO STOLU VIDÍŠ CELOU MÍSTNOST? UŽ SE NA TEBĚ TĚŠÍM.

Začal jsem jsem se rozhlížet. Byl tu jen jeden stůl od kterého bylo vidět po celé místnosti. Šel jsem tedy k němu. Seděla u něho dívka s tmavě hnědými vlasy. Do tváře jsem jí neviděl ale i přes to mi byla povědomá. S hlasitým vrzáním jsem odtáhnul židli od stolu a sedl si. Trochu jsem znejistěl. Bylo správné sem jít? Setkat se s tou dívkou? Vždyť ani nevím kdo to je. Koukl jsem se na své ruce co se jako na povel začaly třást. To pro mě nebylo dobré znamení. Ruce se mi třásli jen tehdy, když jsem udělal velkou chybu.

"Zdravím jsem..." pokusil jsem prolomit tu trapnou schvíli ticha když v tom mě ta dívka přerušila.

"Já vím kdo jsi, Calebe." jen co to dořekla, vzala do ruky kelímek s kávou a dlouze se napila. "Víš proč jseš tu? Proč jsem tě sem pozvala?"

"Ne, proč?" zašeptal jsem s pocitem obřího knedlíku v krku. Něco mi na té dívce bylo povědomé. Třeba ty vlasy a poklidný tón hlasu. Tak skoro žádná nemluví.

"Tvá matka ti o tom neřekla?" zasmála se. "Ty jediný můžeš zničit všechny nadpřirozené bytosti. Ať už se jedná o dvojníky jako je tvá kamarádka CeCe nebo kotvy jako je Izzi, či dokonce vlkodlaky, čaroděje, upíry. Ro źhodně bys mohl zničit ty největší potvory, ty nejnebezpečnější bytosti na zemi a tím jsou," rozhlídla se jestli na nás nikdo nekouká a nebo jestli nás někdo nesleduje a pak pokračovala ve vysvětlování.

"hybridi. Ty jsou pro všechny stoření ty nejnebezpečnější. Tak co jdeš do toho? Pomůžeš mi je zničit?"

Já jsem se na ní díval a pak si uvědomil, že mám otevřenou pusu a rychle jí zavřel. Prohlížel jsem si tu dívku a zahlédl na její ruce stříbrný náramek s vyrytým jménem. Bylo tam vyryto jméno STELLA. Bylo to jako by se mi celý svět rázem rozsvítil.