Love in little town [CZ]

8.kapitola

"Já jsem.."

"Co jsi zač!?"

"Ale nesmíš se mi smát že jsem blázen. Dobře?"

"Neboj, neřeknu."

"Dobře. Jsem vlkodlak." řekla a koukla se do země.

"Děláš si srandu? To jako vážně? Vždyť je to nemožné."

"Když existují upíři a čarodějky tak to možné je."

"Co?? Upíři a čarodějky?"

O čarodějkách jsem věděl že existují lidé, kteří se za ně vydávají, ale přitom používají spíš iluze než opravdová kouzla.

"Spenc a ty znáš nějakého upíra?"

"Ano pár jich znám, ale naše druhy se nemají moc v lásce. My je můžem i zabít svým jedem v tesácích."

"A kdo to je? Je z našeho města?"

"Ano, je to Stella. Ta mrcha co dokáže zmanipulovat všechny i když mají u sebe rostlinu, která je chrání před ovlivněním."

"Dobře už je toho na mě moc."

"Jak ses stala vlkodlakem? To tě kousl vlk nebo jak?"

"Vlkodlačí gen se dědí. Má matka i otec jsou taky vlkodlaci ale ještě nespustili kletbu."

"Jak se spouští ta kletba? A tys jí už spustila?"

"Ano, já jsem jí už spustila. Musíš někoho zabít."

"To snad nemyslíš vážně že jsi někoho zabila?"

"Jo ale byla to nehoda."

"Co se stalo?"zeptal jsem se a se slzami v očích se na ni podíval.

Začala mi o tom vyprávět. Prý to bylo asi před třemi lety. Se svou nejlepší kamarádkou rády chodívaly do lesa na skály. Jednou byly na té nejvyšší a rozhlížely se po okolí. Spenc si prý něco vyndavala z batohu a nechtěně strčila do její kámošky. Ta spadla ze skály. Nebylo prý možné aby pád přežila. Hned potom co ta dívka zemřela Spencer se udělalo špatně a zamotala se jí hlava. Připadalo jí jakoby se jí něco stalo s očima. Koukla se do zrcátka. Její oči měly místo jejich kaštanově hnědé barvy takovou hnědo-žlutou. Lekla se co se s ní děje a když to řekla rodičům, řekly jí konečně co je její rodina zač.

Když mi to dovyprávěla začal jsem chodit po pokoji a pokoušel se z toho vzpamatovat.

Nemihl jsem se z toho vzpamatovat. Má holka je vlkodlak a ta příjemná dívka Stella je obávaná upírka.

Spencer mi ještě dala kytičku heřmánku. Prý mě s ním nemůže žádný upír ovlivnit. Hned jsem si ho dal do mého náramku a ten si nasadil.

"Spenc jak to vlastně funguje když jseš vlkodlak? To ti jako narostou chlupy a jseš napůl člověk a napůl vlk?"

"Ne tak to opravdu nefunguje." řekla a zasmála se až jí tváře zčervenaly.

"Vždy při ůplňku se zmněním ve vlka a vůbec nevím co dělám. Musím se přivazovat řetězy protože mám strašnou sílu a mohla bych i někoho zabít."

V jejích očích jsem znovu viděl smutek. Bylo to jakoby chtěla říct že už nechce být tím čím je.

Z očí jí začaly téct slzy. Utřel jsem jí tváře od slz a políbil jí na útěchu. Usmála se a objala mě. Nikdy dřív jsem nebyl štástný a vystrašený zároveň. Zas jsme se začaly vášnivě líbat. Bylo to to nejlepší co se mi kdy stalo když někdo prudce otevřel dveře do mého pokoje. Dylan.

"Co tu děláš?" vykřikla Spenc a otočila se ke dveřím.

"Spencer máme problém s tou věcí ohledné Stelly."

"Pojď rovnou k věci on už to ví. Calebe Dylan je čaroděj. Vyrobil mi tenhle prsten."řekla a ukázala na ten velký prsten s modrým kamenem na své ruce.

"Dobře. Stelly nevlastnI bratr Andrew je sice upír ale má v sobě i vlkodlačí gen. Je to původní hybrid."

"To jakože je kříženec?"

"Přesně tak Calebe." řekl mi docela klidným hlasem Dylan.

"A co ten Andrew chystá nebo co je ten problém?"

"No je děsně pěknej ale dost starej. Je mu okolo 1825 let. Taky má manipulativní nadání jako Stella a prý své rodíče roztrhal když byl v podobě vlka."

Docela jsem se toho lekl jak ho Dylan popisoval. Nechtl jsem any mě někdo zabil nebo přeměnil v upíra. Vážně toho bylo na mě za ten dem moc.

Párty pomalu končila a už odcházeli poslední lidé.

"Hele lidi nechcete tu přespat?" nechtěl jsem tu být sám když Avery spí u kámošky.

Přikývli všichni čtyři. Se Zachem jsme šli na půdu vzít spacáky a holky to venku zatím uklízely.

Snad se vám tato část líbila. Pokusila jsem se tam zapojit už nějaké nadpřirozeno tak snad se mi to povedlo.