Ďáblova noc: Pomsta

[17]

[Killian Payne Sorensen]

Poslední věc, kterou si pamatuju, je pěst letící do mýho ksichtu.

A pak tma.

A do prdele ty návraty do týhle reality vždycky tak kurevsky bolely.

V mý hlavě právě teď rozjíždělo techno párty tucet malejch trpaslíků s těžkejma botama. Nebo tak něco. Zamrkal jsem do bílýho stropu tělocvičny nad sebou a hned nato se v mým zorným poli ukázal Ashův ksicht. A Ďábel ví, že tenhle týpek se moc často neusmíval, ale momentálně na jeho rtech pohrával jeden dokonalej úšklebek, kterým se mě beze slov ptal: ‚Bolí to hodně? Já doufám, že jo.'

Neohrabaně jsem zvednul ruku a odstrčil jeho obličej dál od sebe. „Přestaň se mi vysmívat, bastarde." S namáhavým heknutím jsem se posadil a přesto, jak se mi motala hlava, jsem se vytáhnul i na nohy.

A přesně v ten moment se Ash natáhnul a zlehka mě šťouchnul do ramene.

Jasně. Ash Wylder nemluvil.

Ale za ty tři měsíce tady jsem se s ním naučil komunikovat a překvapivě zjistil, že má dost dorozumívacích prostředků, ke kterejm nepotřeboval žádný slova. Tím šťouchancem si mě například dobíral za to, že jsem podle něj – a to kurva cituju – ‚slečinka, která nesnese sebemenší ránu do tváře'. (Jasně, na tohle se v pohodě obtěžoval vytáhnout tužku a blok, který většinu času tahal s sebou.)

Což byla totální hovadina. Samozřejmě. Za těch devatenáct let svýho života jsem se serval tolikrát, že už bych ani nedokázal zjistit přesný číslo. Ovšem na druhou stranu ani polovina z těch bitek nebyla tak drsná jako to, co mě čekalo tady... v sídle Hawkeho Blackwooda.

Ten zatracenej bastard mi totiž třicátýho října po návratu domů udělal značně velkorysou nabídku. Spadalo do ní veškerý zasponzorování mýho vzdělání, ošacení i stravy... výměnou za to, že mu časem nějak vrátím jeho investici. Těch možností bylo spousta. Mohl jsem dělat v jednom z jeho klubů. Mohl jsem pro něj boxovat, závodit v motokrosu, anebo v podělanejch formulích, co já sakra vím. Ten grázl měl prsty snad ve všem. A kam nedosáhnul, tam si vyšlapal nový cesty.

Nicméně už po dvou dnech jsem pochopil, že to tady funguje trochu jinak, než jak jsem si představoval. A jo. To rozčarování začalo už mým přijetím, který zahrnovalo krevní přísahu, tetování a spoustu whiskey. To byla jedna kurevsky náročná kocovina.

Zaksichtil jsem se do Ashovy tváře, na níž se teď zračil jakejsi samolibej výraz. „Skoro jsem tě dostal a ty to víš."

On s jakýmsi nevěřícným úsměvem sotva znatelně zavrtěl hlavou, zatímco si sundával boxerský rukavice. A až když je odhodil na zem, zvednul ruce a ukázal mi oba svý prostředníky.

Jen jsem se zasmál. „Jednoho krásnýho dne tě sundám na podlahu tohohle ringu. To je zatracenej slib, Wyldere. Učím se rychle!" prohlásil jsem sebejistě a serval ze sebe svý vlastní rukavice.