Ďáblova noc: Pomsta

[2]

[Kaiden Mae Ashworthová]

Bylo to už víc než dvě hodiny, co všichni opustili sídlo Sorensenových. Služebnictvu skončila směna, takže se odebralo do svých domovů. Lorraine odjela na charitativní akci, která se jí prý možná protáhne do pozdních hodin. Aaron s Bradleym z těch pár pracovních schůzek snad nakonec udělali cosi jako služební cestu, protože Aaron trval na tom, že musí ještě jet někam na firemní pobočku zhruba tři sta kilometrů odsud a dost možná budou někde muset přenocovat. Těmi kilometry jsem si tedy nebyla jistá, protože tou dobou můj mozek upadal do kómatu a já už je prostě nezvládala poslouchat.

Jediné, co se rozléhalo mou hlavou zas a znovu, byly jeho slova.

„Na Kaiden ti seru! Jestli je taková podělaná přítěž, tak s ní zůstaň sedět doma na prdeli, anebo si ji vezmi s sebou. Jsi vážně šílenej, jestli si myslíš, že mi na tý holce sejde."

„Jo, na Kaiden dneska serou všichni," povzdechla jsem si hořce a upila ze své skleničky whiskey.

Měla jsem za sebou horkou sprchu, převlečení do kolové sukně, upnutého vínového trika, nadkolenek a vojenských bot. Měla jsem za sebou taky bloumání po domě, prohlížení obrazů, několika soch a všech zastrčených zákoutí. Za ta léta, co jsem s Bradleym chodila, jsem tenhle dům znala prakticky zpaměti, ale až do dnešního dne mě nezarazilo, že tu namísto malířských děl nikde nevisí rodinné fotky.

Ani jedna jediná.

Asi se nebylo, co divit, protože kdyby se tuhle rodinu někdo pokusil dostat tak blízko k sobě, nejspíš by se navzájem pozabíjeli. Ačkoliv možná by se ten problém vyřešil, kdyby prostě vynechali Killiana.

Už když jsem s ním nastoupila do prváku na střední býval dost svéhlavý a neuznával autority. Ale za ty roky se to s ním zhoršilo. Namísto ignorace volil jedovaté popichování. Namísto odchodu volil hádky. Namísto vřelosti volil nenávist.

Volnou rukou jsem si promnula spánky a potom se položila na záda, zatímco skleničku jsem položila na zem vedle sebe.

Měla jsem celý dům pro sebe a mohla jsem tenhle večer trávit naprosto kdekoliv. Dokonce jsem pro sebe měla i celé domácí kino s obrovským plátnem a ještě větším gaučem, který spíš působil jako přistávací plocha pro letadla. Nicméně já byla tady v obývacím pokoji, kde se nacházel veliký krb.

Bradley v něm ještě před odjezdem rozdělal oheň, který do okolí vyzařoval příjemné teplo. Takže jsem si prostě nalila sklenici whiskey a vyvalila se na kožešině přímo před krbem. Zírala jsem do plamenů a tentokrát nechala bloumat svoji mysl, zatímco jsem mimoděk protáčela zásnubní prsten na svém prsteníčku.

Bylo by nevděčné říct, že jsem ten šperk nenáviděla?

Nejspíš ano.

Nikdy jsem nebyla na ověšování se zlatem, stříbrem nebo drahým kamením. I když na to naše rodina měla dost peněž. Navíc tenhle konkrétní prsten mi připadal nepraktický a taky celkem nevkusný.