Ďáblova noc: Pomsta

[7]

[Kaiden Mae Ashworthová]

Bradleyho SUV se rozléhala metalová hudba, zatímco já svírala dlaně kolem volantu a snažila se plně soustředit na řízení. Což nijak zvlášť nešlo, protože ti tři idioti se tu dohadovali o tom, jestli jsou přitažlivější holčičí prsa, anebo zadky.

Vsadila bych Killianovu levou kouli na to, že tady celou dobu jen testovali moji trpělivost.

„Přísahám pojebanýmu Bohu, že není nic víc sexy, než když se před váma holka ohne přímo ve frontě na kasu v potravinách," zaúpěl Declan za mým sedadlem. „Naposled, když se mi to stalo, měl jsem stojan celou zatracenou dobu, než jsem se dostal domů a vyhonil si ho."

Kluci se zasmáli a já sama pro sebe protočila oči. Neřekli mi, kam jedeme, takže jsem to zatím brala po okresce kolem města, než se uráčí věnovat mi pozornost.

Joel si odfrknul za sedadlem spolujezdce, kde seděl Killian. „To je sice moc pěkný, ale prsa prostě vedou, chápeš? Podíváš se na ni a máš to všechno přímo před sebou."

„Nebo ne," odtušil Killian a uchechtnul se. Střelila jsem po něm očima a zjistila, že je pořád rozvalený napůl téměř v leže s nohama hozenýma na palubce. V ruce třímal svůj nůž a sem tam s ním kroužil ve vzduchu, jak ho otevíral a zavíral. Skoro bych to brala jako skrytou výhružku, kdybych nevěděla, že tím jen zaměstnává ruce. „Nikdy jsem nebyl tak vyděšenej, jako když jsem jedný holce před pár lety sundal podprsenku, ze který vypadly složený ponožky a pod nima nebylo... no skoro nic."

„To si děláš prdel," zahýkal vzadu Joel a začal se smát tak divoce, že zaklonil hlavu a sotva popadal dech.

„Mám podobnou zkušenost," prohlásil Declan a pokračoval v diskuzi. Jenže já ho neposlouchala.

Můj pohled posledních deset minut neustále sjížděl ke Killianovi, který byl kromě téhle poslední poznámky téměř zticha. Nejspíš poslouchal, ale zdálo se, že jeho mysl není tak úplně tady. Zíral z okýnka a čas od času si hrotem nože přejel po vnitřní straně dlaně. A pořád si sakra nezapnul tu zatracenou košili a odhaloval mi tak svoje šlachovité tělo... pokryté všemi těmi tetováními, které v tenhle moment klidně mohly způsobit dopravní nehodu.

Do prdele, neměla jsem s ním spát.

Sevřela jsem dlaně na volantu pevněji a přejela si jazykem po patře, jako bych tam mohla najít zbytky Killianovy příchutě. A pak jsem sebou trhla, když mou tvář ovál horký dech.

Ani jsem nemusela otáčet hlavu, abych si byla jistá, že se ke mně naklonil, než zašeptal: „Na co myslíš?"

Kousla jsem se do vnitřku tváře, protože to, co se mnou dělala jeho blízkost, rozhodně nebylo v pořádku. „Proč?"

„Vypadáš zamyšleně," odtušil jednoduše.

Pokrčila jsem rameny. „Taky nevypadáš úplně duchem přítomnej." Na zlomek vteřiny jsem si dovolila stočit pohled přímo k němu a okamžitě jsem toho zalitovala, protože on se očima vpíjel do mých rtů. Což fungovalo jako okamžitý povel pro můj podbřišek, který se stáhnul a vyslal vlnu vzrušení do mého klína. „Na co myslíš?" dostala jsem ze sebe a vědomě se snažila dívat jen na cestu před sebou.