Ďáblova noc: Pomsta

[9]

[Killian Payne Sorensen]

Byl jsem kurva u vytržení.

Protože to, co právě teď Kaiden předvedla na záchodech benzínky? Jako bych umřel a dostal se rovnou do... Pekla? Nejspíš. Nebo do mý vlastní ujetý verze nebe.

Vždycky jsem věděl o týhle její divoký stránce, kterou si většinou pečlivě schovávala pro sebe. Cejtil jsem ji pod její kůží i v každým jejím pohledu, když přimhouřila oči. Cejtil jsem ji pokaždý když se smála. Cejtil jsem ji, když propínala záda, sténala mý jméno a stahovala mě k sobě.

A dneska se poprvé po dlouhým roce dostala na povrch.

Žádná malá ustrašená Kaiden.

Ale Ďábel v gládách s vražedně sexy pozadím, roztrženým rtem a rozcuchanejma blond vlasama.

A já prostě nedokázal potlačit úsměv, kterej zkroutil mý ústa, když přerušila náš dravej polibek a vyplula ze dveří toalet ven. Zíral jsem za ní, ještě když se dveře s tichým klapnutím dovřely, a olíznul si ze rtů její krev.

Do hajzlu.

Byl jsem z ní tak vyřízenej, že mi chybělo jen velice málo k další erekci.

Tiše jsem zaklel a naprosto ignoroval tu hromádku neštěstí u pultu s umyvadlama, když jsem vyrazil ven. Na holým těle pod rozepnutou košilí mě zastudil chladnej vzduch říjnový noci, kterej mě v tuhle chvíli nemohl zastavit. Vojenský boty dosedávaly v pravidelným rytmu na asfalt, jak se moje tělo pohybovalo téměř na autopilota. A moje oči ji okamžitě našly mezi všema lidma na parkovišti. Kráčela hrdě vpřed. Páteř vzpřímenou, bradu povystrčenou a ruce zaťatý v pěst.

A jen ta energie, která z ní vyzařovala, přitahovala okolní pohledy. Nutila lidi uhnout jí z cesty a sledovat, co sakra udělá dál.

Líným krokem jsem se ploužil za ní a hrábnul do zadní kapsy pro cigára a Zippák, zatímco ona se zastavila pro cosi v Bradleyho autě. Připálil jsem si, dlouze potáhnul a nakonec zamířil k zadku obrovskýho džípu, o kterej jsem se opřel zády.

Bylo to celkem příhodný místo s ohledem na to, že Kaiden v mezičase někde schrastila megafon a momentálně lezla na korbu černýho pick-upu zaparkovanýho o kousek dál. Sledoval jsem, jak její černá sukně vyjela opovážlivě vysoko, když se Kaiden ocitla na všech čtyřech. A přitáhla tím tak ještě mnohem víc pozornosti. Zejména potom od kluků.

A já naklonil hlavu na stranu a povytáhnul obočí, zatímco jsem převaloval cigáro v koutku úst.

No.

Tohle bude kurva zajímavý.

Ta malá ďáblice popadla jednu z rozpitejch flašek, který měla u nohou, a pořádně si přihnula, než se narovnala do plný vejšky. Její výraz byl směsicí odhodlání, nepatrný známky strachu a zbytků vzteku. Jenže v jejích očích plál oheň, když si přiložila megafon ke rtům a spustila na celý parkoviště: „Takže... vy všichni, co jste tady, víte, kdo jsem, že jo?" Odmlčela se, sjela svý obecenstvo pohledem a pokrčila rameny. „Ale stejně se vám představím. Jsem Kaiden Mae Ashworthová... a jsem si zatraceně jistá, že vy všichni si fakt myslíte, že mě znáte."