Ďáblova noc: Pomsta

[3]

[Killian Payne Sorensen]

Seděl jsem za volantem Bradleyho SUV a kroužil po silnicích kus za městem. Autem se rozlíhalo Devil od Fight The Fade, který v pravidelným intervalu přerušoval pološílenej holčičí křik... doprovázenej kopáním těžkejch vojenskejch bot do kufru auta.

A já si kurva nemohl pomoct. Mý rty se prostě kroutily do neovladatelnýho úsměvu, kterej jsem se snažil aspoň trochu potlačit.

Declan na sedadle spolujezdce upoutal moji pozornost, když se podíval na mobil a povytáhnul obočí. „Už je to skoro půl hodiny. Nechceš ji pustit ven? Tímhle tempem přijde do další půl hodiny o hlas."

Což by ve finále nebylo zase tak zlý.

Joel si vzadu odfrknul. „Ta holka mi skoro prokousla ucho a pak mi vrazila koleno do koulí. Za mě bude v pohodě, když budeme jezdit ještě tak hodinu... a přihodíme k ní ještě hordu malejch pavouků."

„Jo, vítej kurva do klubu," zamumlal jsem a odklepnul popel z cigarety do popelníku.

Zezadu se zase ozvalo příšerný ječení a Declan se vedle mě zachechtal. „Nejspíš jsi ji vyděsil, Joeli."

Ne, že by už předtím nebyla vyděšená k smrti, co?

Zatřásl jsem hlavou a dlouze potáhnul z cigarety. Tyhle dva mentály jsem znal od vidění ze školy už pár let. Teprve o prázdninách, když zjistili, že jsem prolítnul a skončím s nima v ročníku, jsme se tak nějak začali poflakovat spolu. Prošli jsme si za těch pár pitomejch měsíců lecčím a myslím, že každej z nás tu věděl, že ať se děje cokoliv, chráníme si navzájem prdele. Bez výjimky.

„Na pavouky, kurva zapomeň," utrousil jsem k blonďákovi dozadu a současně s tím vyfouknul kouř. Letmo jsem se na něj ohlídnul přes rameno a Joel se na mě zaksichtil, než mi ukázal prostředník.

A já se jen zasmál.

Byli jsme nejspíš ti nejhorší z nejhorších na celý škole. Takže bylo celkem jasný, že to my jsme museli pokračovat v tradici Ďáblovy noci.

A z týhle tradice jsem rozhodně nehodlal vynechat ji.

Můj pohled sklouznul k masce na palubní desce, která vypadala jako vrchní část zvířecí lebky s dlouhejma zakroucenejma rohama. Patřila Kaiden. To ona si ji ode mě loni v tuhle magickou noc nechala zavázat. A já tu podělanou věc měl celej rok schovanou v útrobách šatny.

I když jsem ji nejspíš měl rozdupat a pro jistotu ještě spálit.

Naposledy jsem potáhnul z cigarety a zároveň s tím přidupnul brzdu, abych mohl rychle zatočit na lesní cestu po mý pravici. Ujel jsem jen pár metrů, než jsem definitivně zastavil. Rovnou jsem otevřel dveře, vystřelil ven nedopalek a vyfouknul do noci bílej dým.