Pokud Kaiden Ashworthová měla nějaké skutečné sny, zůstaly pohřbené hluboko pod tíhou reality. Její život je zlatá klec plná luxusu a bohatství. Je dokonalou dcerou, zářnou studentkou a poslušnou přítelkyní Bradleymu Sorensenovi. A každý od ní očeká...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Před rokem
[Killian Payne Sorensen]
Násilím jsem rozlepil oči i přesto, že to bolelo jako svině. Jenže jsme musel, protože do mýho totálního kómatu proniklo otravný vyzvánění telefonu, kterej jsem rozhodně nehodlal zvedat, protože bylo... no, nevěděl jsem kurva kolik hodin, ale všude byla tma jako v zasraným pytli, takže rozhodně nebyl vhodnej čas výst zdvořilostní hovory s kýmkoliv.
„Co to ksakru je? Vypni ten budík!" zaskřehotala vedle mě nějaká nahodilá zrzka, kterou jsem sbalil po odchodu z Kaidenina domu. Dali jsme si brko. A whiskey. A potom další brko. A ten sex, co následoval, byl sice skvělej, ale –
Sáhnul jsem naslepo po mobilu a vytípnul hovor, jen abych se mohl nadzvednout na lokti a pohlídnout na ni. Jak se kurva jmenovala? „Co tady ještě děláš?"
„Říkal jsi, že můžu zůstat do rána," zamumlala ze spaní a zavrtala obličej do hlubin polštáře.
Do prdele.
Nechtěl jsem ji tady. Chtěl jsem, aby táhla a já ji nemusel mít na očích.
Ale byl jsem kurva příliš unavenej životem i sám sebou na to, abych se teď tohle namáhal řešit. Takže jsem prostě padnul zpátky do peřin a nechal víčka podlehnout tý devastující únavě.
Což vydrželo celý dvě vteřiny.
Protože mojí ložnicí se znova rozlehlo zasraně otravný vyzvánění.
Ta holka vedle mě zaúpěla a přetáhla si polštář přes hlavu. „Co za magora ti volá uprostřed noci?"
Dobrá otázka.
Popadnul jsem mobil a vztekle přimhouřil oči, protože světlo zářící z displeje působilo jako ostrý jehly, který se mi zarejvaly až do mozku.
Kaiden.
Volala mi Kaiden?
Po tom všem, co se dneska stalo, se odvažovala mi volat... ve tři ráno?!
„Ježíši kurva kriste," zavrčel jsem a přijal hovor. Namísto pozdravu jsem se na ni rovnou utrhnul: „Co je?"
Chvíli jsem si myslel, že s někým šuká a ani neví o tom, že mi volá. Ty zvuky byly fakt dost podivný. A až po pár vteřinách mi došlo, že brečí. Do prdele, co se to dělo?
Vystřelil jsem z postele a nenamáhal se zakrejt svoji nahotu, když jsem z nočního stolku popadnul cigára a Zippák, se kterejma jsem zamířil do koupelny. Až když jsem zavřel dveře a opřel se o ně zádama, jsem znova promluvil: „Kaiden, jsi tam?"
Několikrát popotáhla, než z ní vypadlo: „Věděl jsi, že nemám nikoho? Vůbec nikoho? Protože já to nejspíš věděla, ale..." Hlas se jí zlomil a ona zoufale zaštkala. „Ale nikdy jsem si to nejspíš nechtěla přiznat."
