HARRY
-sobota, 18. července
Přes hlasitou hudbu není slyšet ani slovo, natož zvonící telefon.
Nemám ponětí, kolik už jsem toho vypil. Nemám vlastně ani ponětí, kolik je hodin, nebo kdo je ta holka, která mi sedí na klíně. Co se to děje?
Poslední věc, kterou si pamatuju, bylo to, že jsme hráli hru s kelímky a taky to, že do mě Niall nalil celou láhev třešňové vodky.
Dost lidí už odešlo. Zůstali tu už jen lidi, který tady mají pokoj a Niallovo přátelé.
Poprvé za večer jsem vyndal z kapsy telefon, ale byl vybitý.
Zeptal jsem se té holky, jestli nemá nabíječku. Z poloviny proto, že jsem chtěl, aby už vstala a z poloviny proto, že jsem se chtěl ujistit, že je Louis v pořádku.
Louis.
Sakra. Nechal jsem nějakou holku, aby na mně seděla a ohrabávala mě, když mám doma nemocného kluka, který jen chtěl, abych na chvilku myslel na něco jiného, než na jeho zdravotní stav.
Všechno jsem to pokazil. Jestli se mu něco stalo, nikdy si to neodpustím.
Ta holka otráveně vstala a podala mi z kabelky nabíječku. Poděkoval jsem jí a rychle jsem hledal nějakou zásuvku, abych se mohl ujistit, že se nic nestalo.
Když se telefon zapnul, myslel jsem si, že jsem jen v hodně ošklivém snu. V takovém, jaké mívá Lou.
47 zmeškaných hovorů, 53 nepřečtených zpráv
Všechny byli od Zayna a Liama.
from Liam: louis je v nemocnici!
from Zayn: zavolej hned jak budeš moct, jde o louiho
from Liam: harry
from Liam: jsme v nemocnici
from Liam: LOUIS!!!!
from Zayn: doprdele co děláš tak důležitýho že nemůžeš vzít ten mobil
from Zayn: už jsme v nemocnici
from Liam: haloooooo
Sakra. Sakra. Sakra. SAKRA!
Vytrhl jsem mobil z nabíječky a bez ohlížení jsem se rozběhl ke vchodu. Venku byla už zima a pršelo, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno.
Louis je v nemocnici. Kvůli mně.
Nikdo jiný než já za to nemůže. To já ho tam nechal samotného. V tomhle stavu jsem ho nechal samotného. Koho by taková kravina vůbec napadla.
„Harry!"
„Co se stalo?"
„Harry?"
To bylo to poslední, co jsem slyšel, než ty hlasy utišil studený déšť, který se tříštil o chodníky a silnice.
Přes slzy jsem ani neviděl na cestu, ale kvůli tomu dešti to stejně bylo úplně jedno.
Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl, ale stejně jsem si nepřipadal dost rychlý na to, abych tam stihl doběhnout dost rychle.
Cestou jsem úplně vystřízlivěl. Tak moc jsem se o něj bál.
Porušil jsem svůj slib. Chtěl jedinou věc, abych ho nikdy neopustil a já to hned porušil.
Bože.
Hlavou se mi honily různý věci. Co když jsem ho vlastně zabil? Co když už ho nikdy neuvidím? Co když se s ním už nestihnu rozloučit? Co když...
Poslední „Co když" jsem už nestihl domyslet, protože to už jsem vbíhal do nemocnice.
„Louis Tomlinson!" dostal jsem ze sebe rychle.
Recepční trochu vyděšeně ukázala prstem na schody a řekla: „Druhé patro."
Ani jsem nepoděkoval a rovnou jsem zamířil ke schodům, které jsem bral nejméně po třech. Sám jsem se divil, že jsem se u toho nezmrzačil. V tu chvíli mě ale zajímalo jen jediné. Lou.
Na chodbě už stáli Liam a Zayn.
Liam chodil nervózně sem a tam. Zayn seděl na plastové sedačce a koukal do země.
„Co se stalo?" běžel jsem k nim.
Zayn vstal a v klidu mě objal a zašeptal: „Je v pořádku, je v pořádku."
Jako by se najednou celý svět zastavil. Louis je v pořádku.
Prozatím.
Ještě jsem ho neztratil.
Prozatím.
Zhroutím se v Zaynovo náruči na kolena a jen brečím a vzlykám. On si klekne se mnou a stiskne mě pevněji.
Liam nás oba obejme a řekne: „Zvládneme to. Spolu."
I přes všechny ty okolnosti jsem se cítil...fajn?
Vím, že mu nezbývá už moc času. Zítra to bude šest měsíců ode dne, kdy mi tady řekli, že mu zbývá maximálně půl roku. Louis je ale silný a bude bojovat až do poslední chvíle. Znám ho až moc dobře na to, abych věděl, že on to bez boje nevzdá.
„Můžu jít za ním?"
„Je hned tady," ukázal Zayn na nejbližší dveře s nápisem 28.
Nad tím číslem jsem se pousmál.
Dovnitř jsem vkročil s vědomím, že se odtud dalších pár dní nehnu. Už ho neopustím. Budu po jeho boku, držící jeho ruku, až do konce.
ČTEŠ
JUST HOLD ON (larry stylinson//cz)
Fanfiction„Věříš ve vesmír?" „Jak...ve vesmír?" „No někdo přeci musí rozhodovat o osudech lidí. Já si myslím, že za to může vesmír," koukne se na mě, aby se ujistil, že nad tím vážně přemýšlím, „Jako třeba, když víš, že se nějaký lidi prostě mají potkat. Za t...
