JUST HOLD ON (larry stylinson//cz)

3

LOUIS

-čtvrtek, 31. prosince

„Pět!"

„Čtyři!"

„Tři!"

„Dva!"

„Jedna!"

„Šťastný Nový rok!" zakřičeli jsme všichni nastejno.

Opilé hlasy se ozývaly snad z každé místnosti Niallova domu. Ale není se čemu divit, když Niall pozval snad každého, koho potkal na ulici.

Nemohl snad ani znát všechny ty lidi.

„Šťastný Nový rok, Lou," otočil se ke mně Harry a dlouze mě políbil.

Můj poslední rok je tady, páni.

„Tobě taky, zlato," usmál jsem se na svého přítele, „Ať je tenhle rok stejně úžasný, jako ten minulý."

I když jsem moc dobře věděl, že tenhle rok vůbec dobrý nebude, chtěl jsem, aby si to ještě alespoň pár dní myslel.

„Miluju tě," obejmul mě pevně Harry.

„Já tebe," zašeptal jsem mu do vlasů.

Na zahájení nového roku se ti opilci rozhodli zatančit si ploužák na jednu z písniček Jamese Arthura.

Sice fakt nerad tancuju, ale moc jsem se bál, že by s Harrym chtěl tancovat někdo jiný, tak jsem se radši sám od sebe zvedl a za ruku si ho dovedl doprostřed obýváku pod tlumená žlutá světla.

Harry si položil bradu na mé rameno a lehce se pohupoval do rytmu písničky.

Dělá to vždycky, když tancujeme. Je pravda, že to je trochu divné, vzhledem k tomu, že je skoro o hlavu vyšší než já, ale prostě to tak děláme vždycky.

Od půlnoci jsem zkontroloval hodinky nejmíň dvacetkrát, protože už jsem unavený a ostatní už jsou tak opilí, že nedokážou zformulovat jednoduchou větu o šesti slovech.

Já jsem dneska vůbec nic nepil, protože řídím.

A i když mi Liam nabízel, že nás pak hodí domů, odmítl jsem, protože bychom na něj pak museli zbytečně dlouho čekat.

Navíc mi nepít nevadí. Jsem zastánce toho názoru, že zábava může být i bez alkoholu.

Harryho už to očividně taky nebaví, vzhledem k tomu, jak znuděně vypadá, když se v kuchyni baví se Zaynem.

Přesunu se z gauče za ním do vedlejší místnosti.

Obejmu ho zezadu kolem pasu a musím si stoupnout na špičky, abych ho mohl políbit na krk.

„Je pan Styles připraven na odjezd?" zeptám se.

„Ano, prosím," zívne si.

„Tak na co čekáme," zasměju se a podám mu jeho bundu.

Chvilku na mě kouká s výrazem, který jasně říkal: „Jak jsi to mohl stihnout?"

Ale něco vám prozradím. Tak trochu jsem věděl, že už chce jet domů. Ale taky vím, že něž by se se všemi rozloučil, už bychom mohli být doma pětkrát, takže jsem to jenom chtěl urychlit.

„Pojď se alespoň rozloučit s Niallem a poděkovat mu za pozvání," řekl ospale Harry, když si oblíkal bundu.

„Fajn," protočil jsem oči.

Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme ho hledali dobrých pět minut. Než jsme ho našli, stihli jsme se ještě rozloučit s Liamem a Zaynem.

Harry je oba obejmul, ale já se s kamarády zásadně neobjímám. Je to pro mě způsob, jak vyznat lásku a tu rozhodně Liamovi vyznávat nechci.

Mé přátelství s Liamem je vlastně hrozně zvláštní. Nikdy si neříkáme, že se máme rádi atd. Přijde mi, že by to úplně zkazilo ten vztah, který máme teď. Extrémně odtažitý, ale neuvěřitelně upřímný a věrný.

Vlastně jsem dokonce chvilku přemýšlel, že o svém problému řeknu první Liamovi.

Je to vůči Harrymu nefér, ale říct to Liamovi by bylo mnohem jednodušší a už bych věděl, jak na to, před tím, než to oznámím Harrymu.

Když jsme konečně našli Nialla, který zrovna flirtoval s nějakou holkou u ohně na zahradě, rozloučili jsme se s ním a konečně zamířili k autu.

Hned jak jsme si sedli dovnitř, zapnuli jsme topení, protože je skoro půl druhé a venku je neskutečná zima.

Domů je to od Nialla ani ne dvacet minut, ale Harry, opřený o okýnko, stejně usnul.

Po tom, co jsem zaparkoval kousek od vchodu, jsem s ním lehce zacloumal, aby se probral. Cestou po kamenných schodech skoro usnul.

Aniž by se převlékl, si lehl do postele. Nepřikryl se, takže jsem mu ještě stáhl černé džíny, protože co si budeme, spát v nich není zrovna pohodlné.

Přetáhl jsem přes něj bílou přikrývku a lehl si vedle něj.

Už jsem ho jen políbil na tvář a schoulil se k němu.