HARRY
-úterý, 18. března
„Lou, musíš přece něco jíst," řeknu potichu
„Já nemám hlad," řekl ospale Louis.
Vůbec nic nejí a já se obávám, že jestli takhle hodlá pokračovat, jeho stav nijak nezlepší.
I když, ne že by mu to nějak pomohlo v uzdravení. Ale stejně ho nechci ztratit dříve, než je nutné.
- sobota, 24. dubna
Se Zaynem sedíme u nás v kuchyni a pijeme kávu, mezitím co Louis spí v obýváku na gauči.
„Jak to zvládáš?" zeptá se Zayn.
„Snažím se myslet pozitivně, ale je to těžký," vydechnu.
„H, všem nám bude chybět. Je i náš kamarád," položí mi plaň na ruku.
„Vesmír si mohl vybrat kohokoli jinýho, ale on si musel vybrat zrovna jeho," kýval jsem lžičkou v hrnku.
„Vesmír?" diví se.
„Vesmír. Louis v něj věří, ale stejně mu nebyl dost dobrý," cítím, jak mi teplé slzy stékají po tvářích.
„Pojď sem," obejme mě Zayn.
„Nechci tady být sám bez něj," vydechnu.
„Já vím, já vím."
-pondělí, 17. května
Jsem rád, že se přede mnou Louis úplně neuzavřel. Není sto procentně upřímný, ale není uzavřený, což mě uklidňuje.
Začínám si všímat, že začíná vypadat čím dál víc nemocně a je mi z toho zle.
Z toho veselého kluka s červenými tvářemi se začíná stávat chodící živá mrtvola.
Kéž by se nikdy nemuselo stát to, co se nejspíš ne za tak dlouho stane.
Vážně vesmíre, nemohl jsi nám vymyslet trochu hezčí konec?
*****
Nemám žádné rozumné vysvětlení pro to, proč je tahle kapitola tak krátká. Prostě nevím, čím bych to ještě natáhla xd
ČTEŠ
JUST HOLD ON (larry stylinson//cz)
Fanfiction„Věříš ve vesmír?" „Jak...ve vesmír?" „No někdo přeci musí rozhodovat o osudech lidí. Já si myslím, že za to může vesmír," koukne se na mě, aby se ujistil, že nad tím vážně přemýšlím, „Jako třeba, když víš, že se nějaký lidi prostě mají potkat. Za t...
