Věnováno Claire Mikaelson
Z pohledu Claire : Od Vánoc uběhlo už pár měsíců. Nebude to trvat dlouho a mé dvojničky budou na světě. Mám je ráda a nikdy bych jim neublížila, ale nemohu říct, jestli se na ně těším. Já to totiž nevím. Co když budou podobné ,,jemu"? Co když budou mít ,,jeho" povahu?
-------------
Zrovna jsem odcházela ze svého útočiště, když jsem uviděla za bránou stát neznámou ženu. Šla jsem za ní, abych zjistila kdo to je, ale když jsem ji uviděla, zjistila jsem, že není tak neznámá, jak jsem si zprvu myslela.
Chvíli mezi námi bylo ticho, protože i ona byla evidentně zaskočena, že mě vidí. Byla jsem to já, kdo se probral ,,Lilly?" Oslovila jsem jí nevěřícně a ona mě oslovila úplně stejně.
,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se jí, když jsem ji pozvala dovnitř a potom ji odvedla do svého útočiště.
,,Už tenkrát jsem ti říkala o svých synech. Zjistila jsem, že jsou naživu a bydlí tady. Proto jsem přišla." Řekla mi a čeká, co jí na to odpovím.
,,Kdo jsou tvoji synové?" Zeptala jsem se ji, i když jsem odpověď dávno znala. Asi jsem si myslela, že by se mohl stát zázrak a Lilly by řekla jiná dvě jména, než ta, která pravděpodobně řekne. Nechci, aby mě všichni nenáviděli.
,,Stefan a Damon Salvatore." Řekla mi a já jsem opět byla ticho, protože Lilly řekla přesně to, co jsem nechtěla. Nakonec jsem jí ale řekla pravdu.
,,Víš, jak jsi mi říkala, že ti připomínám tvé syny? Stefan je můj otec." Řekla jsem jí a odpovědí mi bylo opět ticho.
,,Počkej. Znamená to, že jsi má vnučka?" Zeptala se mě Lilly a trochu se usmála.
,,Ano i ne. Stefan je sice můj biologický otec a já ho tak beru. Ale ještě před mým narozením byl můj otec Klaus. Stefan totiž zemřel a nadlouho zůstal mrtvý. Maminka se mezitím dala dohromady s Klausem a Stefan nás našel pár dní před mým narozením. Přišel v doprovodu své těhotné přítelkyně, která je shodou okolností dvojnicí mé matky a také matkou mých starších sester, které měla s Klausem někdy kolem 10. století." Řekla jsem Lilly většinu příběhu a když se znovu usmála, oplatila jsem jí to.
,,Chceš poznat zbytek rodiny?" Zeptala jsem se s úsměvem a když Lilly přikývla, rozešly jsme se směrem ke dveřím. Ani jsme k nim nedošly, když jsem ucítila silnou bolest v břiše. Sině jsem chytila Lilly za ruku, protože jsem věděla, co to znamená. Dvojničky se rozhodly, že chtějí na svět.
Rachelle a Selena s Ruth, které mě v poslední dobou stále kontrolovaly přes pouto dvojnic, můj porod na štěstí ucítily a proto hned přišly a společně s Lilly mě přemístili na ošetřovnu.
U mého porodu zůstala jen Rachelle s Lilly a samozřejmě Annie s Esther jako lékařky.
Dvojničky mi dali hodně zabrat, jakoby věděly, že je stále ještě nemám ráda tak, jak bych měla. Po několika hodinách neskutečné bolesti se narodila Indra a několik minut po ní Ontari, pojmenované po pozemšťankách z The 100, jak už je v naší rodině zvykem. Obě dvojničky měly problémy s dýcháním a proto je Annie hned odnesla. Ano jsem je neviděla, a i když se za to stydím, byla jsem za to ráda.
Bolest pomalu ustála, Rach a Lilly si uzdravily ruce, které jsem jim při bolestivých kontrakcích zlomila a Esther mě šla očistit od krve. Zůstala ale stát uprostřed pohybu. Podívala jsem se na Lilly a Rach, ale ony se tvářily úplně stejně, jako ona. V tom jsem to uslyšela. Dvojí bušení srdce, slabší, jakoby od miminka. Mé dvojničky to být nemůžou a vím bezpečně, že Esther a ani Lilly s Rachelle těhotné nejsou. Nevěděla jsem, co to znamená, ale bolest, která se opět ozvala, mi dala odpověď.
,,Můj bože." Řekla jsem tiše, moment před tím, než jsem začala tlačit.
Třetí miminko se narodilo skoro současně s tím čtvrtým a oba jsou to chlapci. Plakali o sto šest a podle Esther jsou úplně zdraví.
Bylo to překvapivé, ale i když jsem o nich nevěděla, o jménech nebylo vůbec třeba přemýšlet. Pojmenovala jsem je po dvou lidech, kteří byly blízcí Indře a Ontari v The 100. Chtěla bych, aby to tak bylo i pro ty mé.
,,Lincoln a Roan." Řekla jsem Esther, která se je marně snažila utišit. Jakmile jsem ale řekla jejich jména, obě miminka se hned uklidnila, jako y to snad byla magie.
Esther mi je chtěla podat, ale mě došlo, že ještě nejsem v pořádku a prozatím se o své děti nemohu starat.
Na štěstí mám ale rodinu, která stojí při mě. Proto Esther s Annií všem vysvětlily situaci a o miminka se začali starat máma s tátou a mé sestry, aniž bych své děti jedinkrát viděla. Prozatím mi to tak vyhovuje.
Za pár dní jsem byla schopna vstát z postele a mohla jsem odejít z ošetřovny. Stále jsem ale nemohla být v blízkosti miminek, proto jsem přemýšlela, kam prozatím půjdu. Řešení se nakonec našlo samo. Lilly, která mě celou dobu neopustila ani na chvíli, mě poprosila abych byla u toho, až ostatním (hlavně Stefanovi s Damonem) odhalí svou totožnost. Všichni se už začínali nenápadně vyptávat.
Setkání proběhlo dle očekávání, s pár radostnými slzami (hlavně Lillyinými) a protože bylo jasné, že Lilly bude chtít bydlet se svými syny, prozatím jsem se nastěhovala do domu Kola, Finna a Freles. Neuběhl ale ani týden a všechno se změnilo. Byla jsem zrovna doma a dávala jsem odstříkané mléko do lednice, když jsem z dětského pokoje uslyšela pláč. Z nějakého důvodu doma nikdo kromě mě nebyl a tak jsem tam po chvíli váhání šla sama.
Byla to Indra, kdo tak plakal a nechtěla přestat, ani když jsem ji roztřesenými rukami vzala do náruče. Aby nevzbudila ostatní, sedla jsem si s ní do houpacího křesla v obývacím pokoji a přivinula ji k sobě pevněji.
,,Co myslíš maličká, zkusíme to?" Zeptala jsem se Indry a rozepla si košili. Chvíli se na mě zvědavě dívala, ale po chvíli se přisála. Měla jsem z ní radost a došlo mi, že tohle je ten okamžik, který jsem potřebovala. Věděla jsem, že od teď už se o své děti dokážu postarat sama.
Ve dveřích jsem si všimla Kola. Věděl na co myslím a vyměnili jsme si spolu úsměv.
Od toho dne jsem se konečně začala o děti starat sama. Nevěděla jsem ale co mě čeká.
