Věnováno Alexii Brandson
Dokázala jsem na pár hodin usnout a když jsem se vzbudila, rozhodla jsem se vyhledat Lexi.
,,Tři měsíce, Lexi. To vážně?" Zeptala jsem se jí, když jsem ji našla u jednoho z ohnišť. Upírka mi věnovala úsměv, který je pro ni typický a potom řekla ,,překvapení".
,,Dělo se toho moc, Eleno. Pro mne samotnou byl šok, když jsem se ,,vrátila" a když jsem zjistila, že má sestra je nejbližší přítelkyně Rose, nebo Freyy, nebo jak si vlastně teď říká. Víš, že i já si jsem s Ro... Freyou dost blízká. Nevěděla jsem ani, že má sestra se stala upírkou a nezemřela na suchotě, jak jsem si původně myslela. Potřebovala jsem čas." Řekla mi po chvíli a konečně jsme se po letech objaly.
,,Tak co se stalo v tvém životě, od té doby, co jsem zemřela?" Zeptala se mě a obě jsme se začaly smát. Ale vzhledem k tomu, že si nejspíš myslí, že jsem stále se Stefanem, tak pro ni asi bude docela šok, co jí řeknu.
,,Docela dost se toho změnilo, Lexi. Byl rituál, já jsem zemřela a spolu se mnou i Jenna, Jules a John, který pomocí magie vyměnil svůj život za můj. Vrátila jsem se do penzionu, kde jsem našla Stefana mrtvého a protože jsem v Mistic Falls už nemohla zůstat, s pomocí Katherine jsem odjela. Na cestě jsem zjistila, že jsem těhotná a také, že Kath je moje babička. Jednou na pár hodin odjela a já jsem se šla projít do lesa, kde jsem zachránila těhotnou vlkodlačici. Odvedla jsem ji domů, kde jsem zjistila, že je to dvojnice a také Klausova dcera. Protože měla bolesti, podrápala mě a málem tím zabila i mé nenarozené dvojničky. Byl to Klaus, kdo nám zachránil život. Přidala se k nám, Katherine, zjistili jsme, že někdo usiluje o život dvojnic, mimochodem, tato záhada nebyla nikdy objasněna. Byli jsme na cestě, když jsem zjistila, že Fre..Rose a Jules jsou na živu a společně s nimi i Jenna.
Přijeli jsme do New Orleans, kde se dal dohromady zbytek rodiny, já začala chodit s Klausem, Kath otěhotněla s Elijahem, Jenna se dala znovu dohromady s Alarickem, nastěhoval se k nám a ona porodila. Zjistili jsme, že Mikael chodí s druhou Klausovou dcerou Ruth, dokonce se později vzali, oddávala je Esther. Myslím, že to bylo na naší svatbě, kdy se vrátili všichni ,,mrtví" lidé. Včetně Stefana, který přišel se svou těhotnou přítelkyní, která je shodou okolností také matkou Klausových prvních dcer a jeho první láskou. Dávno jsem byla s Klausem a rozhodně jsem se ke Stefanovy nechtěla vrátit, ale když mě dvojničky poprvé koply, začala jsem vyšilovat a odjela jsem do Mistic Falls. Teď si uvědomuji, že návrat ,,mrtvých" se musel konat na svatbě Katherine, protože Klaus mě požádal až tenkrát v Mistic Falls.
Vrátila se bůh ví odkud Mikaelova sestra Annie a s její pomocí Esther oživila Klausova otce, se kterým se také později vzali, oddával je Mikael. Annie našla svou matku, která se k ní a Mikaelovi nechovala zrovna nejlépe a spolu s ní se jim podařilo přivést zpět jejich otce Notrea.
Já jsem někdy v průběhu tohoto šílenství porodila další dvojničky a nedávno za Klausem a za mnou přišla naše první dcera Claire s tím, že je těhotná. Nebylo to zrovna plánované, určitě víš, jak to myslím a Klaus s Esther se ,,otce" čtyřčat zbavili. Nedávno Claire porodila a nějaký čas své děti nechtěla. Už je sice má u sebe, ale všichni víme, že ještě není úplně v pořádku.
Kdo se vrátil mezi živé v poslední době, ti asi říkat nemusím, takže tohle je ve zkratce náš příběh. Ráda tě vidím, Lexi." Odvyprávěla jsem jí náš příběh a ona mě místo odpovědi opět objala.
,,Dvě otázky. Za prvé, ty a Klaus?" Zeptala se Lexi po chvíli a obě jsme se začaly smát.
,,Lásce neporučíš." Odpověděla jsem jí a opět následoval náš výbuch smíchu. Za chvíli se ale Lexi smát přestala a hodně zvážněla.
,,Teď ta druhá otázka. Chceš abych si promluvila s Claire?" Zeptala se Lexi a já jsem po chvíli váhání přikývla. Lexi se hned zvedla a zamířila k domu, kde Claire bydlí. Ještě se ale zastavila a otočila se ke mě.
,,I já tě ráda vidím, Eleno." Řekla mi a když jsme si vyměnily úsměv, pokračovala v chůzi a po chvíli vešla do domu. Já jsem ještě chvíli zůstala u ohniště a za chvíli zůstala u ohniště za chvíli jsem šla za Katherine. Jedeme s Tatiou a našimi nejmladšími dvojničkami do města.
Z pohledu Claire : Snažila jsem se děti uspat, ale marně. Přišlo mi, že mě nenávidí. Stále u mě pláčou a skoro nikdy se mi je nepodaří uspat. Nenechají se ode mě ani nakojit, takže jsem se opět musela vrátit k odstříkávání a krmení lahvičkami. Jsem z toho tak moc zoufalá, že jsem spolkla svojí hrdost a řekla si o pomoc Kolovi a Freye. Teď tu ale nikdo z nich není a tak to musím zvládnout sama.
Roana a Lincolna se mi nějakým způsobem podařilo uspat, ale Indra a Ontari se mi stále pláčou v náruči.
V tom největším zmatku se ozvalo zaklepání na dveře. S oběma dvojničkami jsem šla otevřít a ve dveřích jsem uviděla ženu, nejspíš upírku, kterou jsem nikdy předtím neviděla.
,,Ahoj, ty jsi Claire, nebo Jules?" Zeptala se mě, aniž by se mi představila. Něco uvnitř mi ale říkalo, že jí můžu věřit a tak jsem jí odpověděla.
,,Jsem Claire, pojď dovnitř." Řekla jsem jí a když vešla dovnitř, nohou jsem za ní zavřela dveře, protože v rukou jsem stále měla plačící a kroutící se dvojničky.
,,Hezký dům." Řekla mi stále ještě neznámá, když jsem ji zavedla do obývacího pokoje, kde v kolébkách spí Roan a Lincoln.
,,Díky, ale není můj. Patří.. rodině." Řekla jsem jí trochu váhavě a ona se usmála. ,,Patří do té rodiny i Rose, vlastně Freya?" Zeptala se stále s úsměvem. Nejdříve mě zarazilo, že Freye řekla jejím starým jménem, ale pak mi došlo, že bych se o ní mohla dozvědět něco víc. Třeba kdo to je.
,,Jo, Freya patří do rodiny a není to jen tím, že je to žena mého strýce Kola. Promiň, nechci být nezdvořilá, ale kdo vlastně jsi? Je očividné, že znáš naší rodinu, nebo alespoň její část, ale já nemám ani ponětí o tom, kdo jsi ty." Řekla jsem jí a ona se zasmála, jako by si to uvědomila až teď.
,,Promiň, jsem nezdvořilá. Mé jméno je Lexi. Slyšela jsi o mě?" Představila se mi a mě hned došlo, kdo to je.
,,Ano, jsi upírka, která kdysi pomohla mému otci naučit se ovládat. To samé předtím pro tebe udělala Freya. Ráda tě poznávám." Řekla jsem jí a tentokrát jsem se usmála také. Po chvíli jsem Lexi věřila natolik, že jsem jí řekla, co se mi stalo.
,,Bojí se mě, Lexi. Mé vlastní děti se mě bojí. Ví, že jsem je nechtěla. Jen když si je pochovám, tak pláčou. Stačí jen, když jsme ve stejné místnosti. Oni mě nenávidí." Řekla jsem jí a ani jsem si nevšimla, že je tady ticho.
,,Vlastní děti nemám, takže v tom ti asi moc nepomůžu. Nemyslím si ale, že to potřebuješ. Když vidím tvé děti, nebo alespoň Indru a Ontari, nepřipadá mi, že by tě neměly rády. Podívej se sama." Odpověděla mi Lexi na můj příběh a kývla k mým dcerám. Když jsem se sklonila, uviděla jsem, jak se na mě smějí a už vůbec nepláčou. Asi prostě potřebovaly čas, aby si na mě zvykly, nebo cítily mojí nervozitu.
S Lexi jsme si vyměnily radostný úsměv a když jsem Ontari s Indrou uspala (což mi nedalo žádnou práci, protože usnuly hned, jak jsem je položila do jejich kolébek), Lexi i mě došlo, že jsem se právě dostala přes své nejhorší období.
,,Teď mi prosím pověs o Freye a Jules, jak vlastně vzniklo spojení, Freles?" Zeptala se mě a opět jsme se začaly smát.
