Z pohledu Katherine: I mě samotnou překvapilo, když jsem to byla já, kdo začal uklidňovat Karin, když jsem k ní ještě nedávno cítila nenávist. Ale Karin si to zasloužila. Jen mě mrzí, že mi to došlo až teď. Adi proto jsem ji přesvědčila, aby šla za Holly. Byla jsem ale tak trochu ráda, když mě vysvobodilo zazvonění telefonu a já jsem tam nemusela jít s nimi. Vím, že Holly je sestra Delilah, ale u takového setkání by měla být jen nejbližší rodina. Nechci jim do toho zasahovat. Kdybych ale věděla, kdo se v telefonu ozve, snad bych s nimi radši šla.
,,Katherine, musím s tebou mluvit." Řekl mi Klaus vážným hlasem a já jsem poznala, že se děje něco vážného, hlavně kvůli tomu, že mě oslovil ,,Katherine." Tak mi neřekl snad nikdy, v celém mém životě. Vždycky jsem byla jen ,,Katarina."
,,Co se děje?" Zeptala jsem se ho a když mi odpověděl, musela jsem se usmát. Klaus se totiž zeptal na Elenu.
,,Cítím, že se s ní něco děje. Musíš mi to říct, Kath." Když mi tohle řekl, poznala jsem v jeho hlase strach. Čemuž jsem se zasmála už nahlas, ale původního jsem tím neuklidnila. Vlastně spíš naopak.
,,To by ti měla říct spíš ona, Klausi." Řekla jsem mu a po chvíli přesvědčování, jsem ho přiměla souhlasit se setkáním s mou milovanou dvojicí. Pro bezpečí všech o tom nikdo nesmí vědět a to včetně Eleny. Snad ji dokáži přesvědčit, aby semnou odešla.
Omlouvám se, že jsem nemohla zůstat. Musím na nějakou dobu odjet. S mou dvojnicí se něco děje.
Doufám, že setkání s Holly dopadlo dobře.
Ať se znovu shledáme.
-Katherine.
