Věnováno Lesie
Z pohledu Josette: Cítím, že mezi mnou a Lexi bude silné pouto a už teď jí věřím víc, než komukoliv jinému. Proto jsem ráda, že o mém tajemství ví jako první ona a byl to také důvod, proč jsem si zvolila zrovna ji, aby se mnou šla za Lilly. I když vůbec nevím, proč jsem chtěla radu zrovna od ní, když všichni víme, že je tady jediná osoba, která mi může poradit.
Jsem ale hodně ráda, že jsem slyšela celý Lillyin příběh. Myslím, že ho řekla snad jen Claire a samozřejmě svým synům.
Když nám Lilly poradila, abychom šly za Katherine, chytila jsem Lexi za ruku aniž bychom Lilly řekly jediné slovo, s použitím nadpřirozené rychlosti jsme šly za dotyčnou upírkou.
Naše setkání bylo velice zajímavé, protože je snad na celém světě známé, že Lexi a Katherine se vyloženě nesnáší. Pro mě se ale překonaly a než jsem se odhodlala k tomu, abych se Kath svěřila, ty dvě spolu uzavřely jakési příměří. To je další důvod, proč jsem přesvědčená o našem poutu s Lexi. Tohle by jen tak neudělala.
,,Byla jsem asi stejně stará, jako jsi teď ty, když se mi narodila Isobell. Rodina (hlavně můj otec) mi ji vyrvali z náruče a já ji viděla až o několik stovek let později. Bohužel ani jedna z nás nevěděla, že je to má dcera. Zjistila jsem to až chvíli po tom, co zemřela.
Nikdy jsem za to nepřestala rodinu a Tristana nenávidět, ale matce a sestře, které v té hrůze byly téměř nevinně, jsem odpustila.
Josie, byla doba, kdy jsme si s tvým otcem doslova šli po krku, ale ta doba je už dávno za námi. Vždy tady budu pro tebe. Chápu, že se s tvým tajemstvím bojíš vyjít ven, i já jsem ho měla, vlastně jsem to ani nikomu neřekla. Máma to poznala sama.
Když jsem se musela vzdát Isobell, bylo to to nejhorší, co se mi kdy stalo a když mě Freya přeměnila, bylo to to nejlepší, co pro mě mohla udělat. Dala mi tak možnost poznat Isobell. Jsem za to zlo, co se mi v životě stalo vlastně vděčná. Nebýt toho zla, nestalo by se mi ani to dobro. Kdybych neměla nemanželské dítě, nevyhnali by mě do Anglie a já bych nepoznala původní a mezi nimi také Elijaha. Neměla bych dvojničky a Delilah, většina z nás by ani nebyla naživu, kdyby se to nestalo.
Co se ti tady snažím říct, Josie, je to, že jsem byla tam, kde jsi teď ty, takže úplně vím, jak se právě teď cítíš. Ty ale máš něco, co já jsem neměla. Podporu rodiny. Chápu, že se bojíš, Josette. Ale není možné, aby se ti stalo to, co mě. Tvoji rodiče tě nezavrhnou, ať už se rozhodně jakkoliv. A kdyby náhodou nechtěli tvé rozhodnutí přijmout, myslím že je tady někdo (kromě mě samozřejmě), kdo vždycky bude stát při tobě. Myslím, že tady začíná vznikat nové pouto, jako mají Freles. Přemýšlely jste o názvu toho vašeho? Co třeba Lesie?" Řekla nám Kath svůj příběh, kterým mi dost pomohla a na konci jsme se všechny tři zasmály.
Když mi Katherine a samozřejmě také Lexi nabídly, že budou se mnou, až to budu říkat rodičům, počkaly jsme, až přijedou a když mě obě upírky přesvědčovaly, že to zvládnu a všechno bude v pořádku, nadechla jsem se a šly jsme do našeho domu.
Oba mí rodiče hned poznali, že se něco děje (Kai samozřejmě také, ale tomu jsem se to rozhodla říct sama), ale na štěstí se rozhodli dát mi čas a nevyptávali se. Bylo to, jakoby věděli o co jde. Varovala je snad Lilly? To by snad neudělala. Přece by mě nezradila, nebo ano?
Nadechla jsem se, abych to konečně rodičům řekla, ale najednou jsem ze sebe nemohla dostat jediné slovo.
Podívala jsem se na Lexi a Kath a hledala u nich pomoc. Katherine přikývla a já jsem pochopila, že mé tajemství řekne místo mě. Než to ale udělala, máma řekla něco, co jsem opravdu nečekala.
,,Víme to, Jo. Víme, že čekáš dítě." Řekla mi a objala mě. Ale jak to ví? Od Lilly, nebo snad od Lexi, nebo od Kath? Nikdo jiný o mém těhotenství nevěděl I když.. možná tady jeden ,,člověk" je.
,,Řekla vám to Kali?" Zeptala jsem se mámy a nejistě objetí opětovala.
,,Ne, Kali o tom ví?" Zeptala se mě a já jsem zavrtěla hlavou. Jestli to rodičům neřekla Kali, tak kdo tedy? Na mou nevyřčenou otázku mi tentokrát odpověděl táta.
,,Jsi čarodějka Josie. Měla jsi naprosto pochopitelný důvod mít strach z toho, co bude dál a nejspíš jsi se bála také naší reakce. Přestože se teprve učíš praktikovat, díky tvému strachu se ti podařilo nějakým způsobem těhotenství skrýt. Protože je tady s tebou Lexi a z nějakého mě naprosto nepochopitelného důvodu i Katherine, předpokládám, že jsi se jim svěřila. Tím kouzlo prostě pominulo. Teď miminku buší srdce jako o závod. Slyšeli jsme ho až tady a to jste byly o dva domy dál."
,,Měla jsem strach a pořád ho mám. Z toho, co bude, jestli to zvládnu a asi také z vaší reakce." Řekla jsem rodičům a oba mi odpověděli uklidňujícím úsměvem, který mi trochu pomohl. Ale jen trochu.
,,Co sis myslela, Josie, že tě zavrhneme? Ale no tak, v naší rodině je přece zvykem mít první dítě dříve, než je obvyklé. Kdybys byla dvojnice, nikdo by se nad tím ani nepozastavil." Odpověděl mi na to táta a všichni jsme se tomu zasmáli. Tím jsem se uklidnila úplně. Vím, že už bude vše v pořádku. Navíc, nebudu přece sama. Jak řekla Katherine, vznikly Lesie.
