Věnováno Meredith Fell
Původně jsem měla v plánu se prostě nějak dostat ven a najít Klause, ale pohled na Bonnii a Tatiu, které sotva stály, mě donutil zamrznout na místě. Obě totiž měly těsně před porodem. Bylo vidět, že mají velké bolesti a já jsem hned zapomněla na svůj ,,problém", protože jsem dostala strach. Není tady nikdo, kdokoliv, kdo by jim s porodem mohl pomoct. Annie nezvládne odrodit obě zároveň a od Karin si Tatia, ani Bonnie pomoct nenechají.
,,Zvládnu to sama. Odveďte je do mé ložnice." Řekla nám Annie a vzala za kliku svého pokoje. Carol ji ale na poslední chvíli zastavila.
,,A co kdybys nemusela?" Zeptala se jí a Ann se na ní podívala s otázkou v očích.
,,V nemocnici pracuje lékařka, jménem Meredith. Je Fellová, patří do rodin zakladatelů. Ví o nadpřirozenu. Ona.. léčí lidi upíří krví. Mohla by nám pomoct. Řekla nám Carol, mezitím, co Stefan s Damonem nějakým způsobem obě rodičky přemístili do pokoje.
,,Můžeme jí věřit?" Zeptala jsem se jí, protože v téhle době nevím, jestli můžu věřit i Katherine, natož pak někomu, koho jsem v životě neviděla.
Carol ale trvala na tom, že se Meredith věřit dá, takže ji šla zavolat a já jsem se snažila alespoň trochu pomoct Annii. Nevěděla jsem ale, že porodem Tatiy a Bonnie to nekončí. Dnešek bude ještě velmi dlouhý.
Meredith přišla v pravý čas. Tatiina dcera Allie, se narodila s pupeční šňůrou kolem krku a nedýchala. Vzhledem k tomu, že Bonnie stále dítě i přes pomoc neporodila, s Annií jsme nevěděly, co máme dělat dřív.
Meredith se hned začala věnovat Bonnii, takže Annie mohla kouzlem resuscitovat malou Allii a zachránit jí tak život.
Druhá Tatiina dcera, kterou trefně pojmenovala Becca, jakoby čekala, až bude její sestřička v pořádku, protože se narodila hned, jak Allie byla v pořádku. Tatia hned usnula, ale jinak byla v pořádku. Proto jsme se všechny tři mohly věnovat Bonnii a upřímně? Bylo to... uvolňující. Dvojničky mě začínají trochu vyčerpávat, i když musí být staré ne déle, než pár dní.
Asi za hodinu se narodil Monty a šest minut po něm Harper. Obě miminka jsou zdravá a úplně nádherná.
Když jsme se ujistily, že obě matky jsou v pořádku, chtěla jsem najít Katherine a jít si ještě na chvíli lehnout. Freles mi ale překazily plány.
Z pohledu Freles
-Freya
Nejsem si jistá, že je na tohle právě teď vhodná doba, ale stalo se. Musím se tomu postavit a čelit svému strachu. Neznamená to ale, že na to musím být sama.
Samozřejmě, že o tom nemusím rozhodovat sama, mám Kola, ale bohužel i jemu se o svém strachu bojím říct. Teď na to prostě není vhodná doba. To s Aurorou, není tady Klaus a lidi, co mu pomáhají. I tak je tady ale někdo, za kým se mohu jít svěřit. Osoba, která mě kdysi zabila a krátce po tom se stala mou nejbližší přítelkyní. Jules. Ona jediná mi může pomoct a poradit. Ne nadarmo nám všichni říkají ,,Freles".
Nevěděla jsem ale , že ona se mi svěří se stejnými obavami.
,,Jules?" Oslovila jsem ji, když jsem přes koupelnu vešla do pokoje, ve kterém jsou Jules a Finn.
,,Rose, zrovna jsem tě chtěla jít hledat." Řekla mi hned, jak mě uviděla a mě došlo, že musí jít o něco vážného. Jen tehdy mi totiž říkala ,,Rose".
Díky našemu potu jsem nemusela dlouho přemýšlet, o co jde. A Jules to o mě hned věděla také.
,,Měly by jsme o miminkách říct ostatním." Řekla jsem Jules, když jsme se objaly a ona jen přikývla.
,,Z nás dvou jsi vždycky byla ty ta statečnější." Zasmála se má vlčice a jí také.
Jules šla najít Finna a já jsem šla za Kolem, o kterém jsem věděla, že bude na střeše.
,,Kole, musíme si promluvit." Řekla jsem mu, když jsem si k němu přisedla na střeše a on se na mě vyčkávavě podíval.
,,Co je špatně, lásko?" Zeptal se mě Kol, když jsem ani po dlouhé době nebyla schopna pokračovat.
,,Freyo, co se děje?" Zeptal se mě znovu, ale já jsem ani tak ze sebe nedostala jediné slovo.
,,Vím, že teď není doba, ale budeme mít miminko." Řekla jsem Kolovi téměř neslyšně. Kolova reakce byla taková, že prostě jen tak bez slova seděl a ani se nepohnul. Potom se na mě podíval a podle jeho pohledu jsem poznala, že má radost. Úsměv jsem mu opětovala, ale ta nervozita ze mě pořád nespadla.
,,Počkej, tím ,,budeme", jsi nemyslela jen nás dva že ne? Že je těhotná i Jules?" Zeptal se mě Kol po tom a oba jsme se začali smát. Jsem klidnější, ale pořád si myslím, že to možná není správné. Kol se mě snažil uklidnit (i když docela bezvýsledně) do doby, než jsem poutem ucítila, jak nás Jules volá.
-Jules
Vlastně jsem ani nevěděla, jestli mám o tom vlastně Finnovi říkat. Mohla bych jen zajít do nemocnice, aby mi tam ,,pomohli". Třeba by mi to mohla zařídit Meredith a nikdo by se o tom nemusel dozvědět.
Je strašné, že o tom přemýšlím, hlavně po tom, co jsem tenkrát málem přišla o vlčátka, ale teď prostě je ta nejhorší doba, kdy přivést na svět dítě. Je to vůbec zodpovědné?
Vážně jsem uvažovala o tom, že si nechám dítě vzít, ale Freya mě poutem přesvědčila, abych o tom nerozhodovala sama a řekla to Finnovi.
Když jsem ho našla a řekla mu o těhotenství Freles, byl zaskočený stejně jako já. Po chvíli jsem na něm poznala, že má radost, uvědomila jsem si, že bych nikdy na přerušení nešla, ale i tak jsem potřebovala od Finna přesvědčovat, že je správné v téhle době přivést na svět dítě.
,,Jule, všichni se bojíme o Klause a ty, co jsou s ním ale i on by ti řekl, že nemůže být vhodnější doba. Ještě by určitě navrhl jméno ,,Nick". Po tomhle jsem se musela usmát.
,,Půjdeme to teď říct ostatním?" Zeptala jsem se svého manžela a když souhlasil, poutem jsem zavolala Freyu, aby i s Kolem přišli do obývacího pokoje (nebo spíš haly), aby o těhotenství Freles věděl i zbytek rodiny. Nechala jsem to ale říct Freyu.
-Freya
Celá rodina měla z našeho těhotenství radost, prý je to v téhle době něco šťastného. Po chvíli jsme s Jules ani nechápaly, proč jsme měly pochybnosti. Dokonce jsme se i domluvili na jménech. Nick a Nica, pro Klause.
