Klaus se zrovna snažil napojit na dvojničky, protože to může být naposledy, kdy je ucítí, když jsem ucítila šílenou bolest na srdci. Bylo to, jako bych přišla o část sebe. O mou druhou polo...
,,Můj bože, Katherine!" Takricela jsem a i přes bolest jsem se prudce zvedla a chtěla jsem jít hned za ní. Klaus mě ale na poslední chvíli zastavil.
,,Dokud pro tebe nepřijde Tatia, zůstaň tady a buď schovaná. Já se o Kath postarám." Rekl mi Klaus a nadpřirozeným krokem odešel. To bylo naposledy, co jsem ho viděla. Bylo to také naposledy, co jsem viděla Katherine. Ztráta dvou lidí, kteří jsou nejbližší v mém životě (kromě dvojniček), mě zlomila. Se ztrátou Klause bych se možná někdy za pár století dokázala smířit, ale Katherine? Ona byla součástí mě, když se naše pouto přerušilo její... její smrtí, byla to ta nejhorší bolest, halou jsem kdy zažila a nechci ji už nikdy zažít.
Vím, co musím udělat. Musím zabít Auroru De Mertel. Abych to zvládla, musím se stát upírkou a na to, musím zemřít.
Jak to mám ale udělat? Nechci přijít o dvojničky a i když Claire a Rachelle tenkrát mojí smrt přežily, upíří krev by mě od těchto dvojniček ,,uzdravit."
Vím, že i upírka může mít dítě, ale přežilo by i ,,přechod" člověka na upíra? To nevím.
Je to ironie, že nejsnadnější na tom všem je sehnat upíří krev a potom také zemřít. Koneckonců, nebylo by to poprvé.
Když jsme s Tatiou přišly domů, řekly jsme ostatním, co se stalo, Esther po chvíli naléhání pomocí kouzla společně s Bonnií a Freles přemístila mé dvojničky do sebe a Freya mi dala svojí krev, díky které jsem se po následném zlomení vazu, stala upírkou. K dokončení přeměny jsem použila jeden ze sáčků s krví z našich zásob a když jsem se rozloučila, vydala jsem se zabít Auroru a pomstít tak lásku svého života a... a ji. Než ale Auroru najdu, musím udělat ještě něco. Vím jak strašně to o její smrti vzaly dvojničky, ale bylo by to ještě horší, kdybych jim to neřekla právě já. Proto musím udělat ještě jednu věc. Pro ni. Jedu to říct Delilah. Vím, že to musím být já.
