Z pohledu Josie : Doma bylo z naprosto pochopitelných důvodů tak trochu dusno, proto jsme se s Lexi a Freles vydaly do vedlejšího města, nakoupit další věci pro miminko. I když bych se nejraději vrátila zpátky domů do New Orleans, vím, že to jen tak nebude. Měla bych si na to konečně zvyknout a naučit se s tím žít.
Napadlo mě, že už bych měla přemýšlet o jméně pro to malé. Nejspíš ale budu muset porušit naší rodinnou tradici. Mám totiž pocit, že jména z The 100 jsou už obsazená.
Lexi, která sedí v autě vedle mě, se zasmála, protože poutem (na které jsem si stále ještě pořádně nezvykla), slyšela mé myšlenky a kývla na mě, na znamení souhlasu. ,,Něco spolu vymyslíme," řekla mi potom nahlas, aby to slyšely i Freles, které souhlasily, i když neměly ponětí, o co jde. Tomu jsem se pro změnu zasmála já.
--------------
Zrovna jsme se s Lexi dohadovaly o výběru postýlky, když jsem najednou měla pocit, jakoby mě někdo sledoval. Nejsem stejně paranoidní, jako zbytek mé rodiny, ani mě nenapadlo, že by nás našla Aurora. Jako bych cítila naopak bezpečí. Proto, když jsem se omluvila pod záminkou toalety Lexi a Freye s Jules, šla jsem na místo, ze kterého jsem cítila volání.
Když jsem uviděla, kdo mě vyhledal, málem se mi leknutím zastavilo srdce. Překvapivě to ale nebylo strachy, protože to nebyla Aurora. Byl to někdo, s jehož smrtí jsem se začala pomalu smiřovat. Klaus.
Když o tom ale přemýšlím, dává smysl, že našel právě mě. Jako jedna z mála nejsem Mikaelsonová. I když jsme rodina, nejsme pokrevně spříznění. Přes mě ho ,,Ror" najít nedokáže.
,,Myslela jsem si, že jsi zemřel. Ale mělo by mi dojít, že v naší rodině nikdo nezůstane mrtvý na dlouho. Ráda tě vidím, Klausi." Řekla jsem mu a oba jsme se se smíchem objali.
,,Neměl jsem v plánu zemřít, nebo nedej bože, zůstat mrtvý dlouho. Osud společně s Aurorou tomu ale chtěli jinak. Vím, co musela udělat Elena a nenávidím se za to. Celou dobu, co jsme byl... pryč, jsem přemýšlel, koho z vás mám zkontaktovat. Ty, Kai, Lexi a tvá máma jste jediní, kdo se mnou jste úplně minimálně spříznění. Na konec mi došlo, že jenom tobě a tím pádem i Lexi, se můžu svěřit s mojí ,,nesmrtí".
Josette, potřebuji, abys pro mě něco udělala. Vím, že má žena se stala upírkou proto, aby mě mohla pomstít zabitím Aurory. Musíš ji přesvědčit, aby to nedělala. Elena musí zůstat v bezpečí." Řekl mi Klaus prosebně a já jsem málem souhlasila.
,,A co Katherine. Jak mám podle tebe přesvědčit Elenu, aby nepomstila smrt své dvojnice, se kterou má... měla tak silné pouto, jaké nemají ani Freles?" Zeptala jsem se Klause a on mi věnoval šokovaný pohled. Copak o Kath neví? Ale jak? Vždyť tam tenkrát byl, když ji Ror....
,,Katarina je mrtvá?" Zeptal se mě zaskočeně a já jsem po chvíli váhání přikývla. Pak jsme byli nějakou dobu ticho a jen tak beze slova jsme se na sebe dívali. To ticho mezi námi přerušil až příchod Lexi, která mě musela najít nejspíš přes naše pouto.
,,Dala sis na čas."
,,Jo... no... naše pouto ještě není dostatečně rozvité. Ráda vidím, že jsi na živu, Klausi." Řekla má upírka Klausovi a on se zasmál.
Věděli jsme, že spolu nemůžeme zůstat dlouho a tak bohužel nastal čas, se rozloučit. Proto Klaus Lexi rychle zasvětil do našeho plánu (se kterým jsem nesouhlasila, ale co už), naposledy jsme se objali a Klaus se otočil k odchodu. Na poslední chvíli se otočil a podíval se přímo na mě ,,zjistím, co se Katherine stalo", řekl mi a nadpřirozeným krokem odešel. To bylo naposledy, co jsem Klause viděla.
