Věnováno Josette Salvatore
Z pohledu Josie: I když patřím mezi docela zdatné bojovnice, chápala jsem, že s Klausem jet nemůžu. Už kvůli miminku. Ale i tak jsem se potřebovala přesvědčit, že bude v pořádku, když zůstanu. Občas si připadám jako Indra z The 100, byla skoro smrtelně zraněná a stejně se hned vrhla přímo do války. Někdy taky jako Clark, hraji si na hrdinku a nakonec nic neudělám. To je možná častěji.
Je jediný člověk, který mě dokáže přesvědčit, že všechno bude v pořádku a překvapivě to není nikdo z mých rodičů. Je to totiž Lexi. Sice spolu ještě nemáme pouto tak silné, jako Freles (nepoznáme navzájem svou náladu, nebo se nemůžeme přivolat pouze myslí), ale i tak je naše pouto velmi silné. Dokonce spolu sdílíme jeden pokoj. Naši mají pokoj až na konci chodby, protože táta a Lexi se pořád ještě nesnášejí (je to hlavně z Lexiiny strany) a já se cítím lépe, když je Lexi se mnou. Myslím, že nebýt jí, možná bych udělala něco, čeho bych mohla litovat. Třeba něco takového, o čem přemýšlely Freles.
Lexi jsem našla v kuchyni, zrovna když si z lednice vytahovala sáček s krví. Je tady sama, tak jsem jen tak bez klepání vešla dovnitř. Lexi určitě stejně ví, že jsem to já.
,,Josie, chceš taky?" Zeptala se mě, aniž by se na mě podívala (takže opravdu ví, že jsem to já).
,,Víš, že krev já můžu vždycky, Lex." Řekla jsem jí a obě jsme se zasmály.
,,Copak, čarodějko, chystáš se utéct a přidat se ke Klausovi?" Zeptala se mě, když jsme spolu seděly u stolu a pronikavě se mi zadívala do očí.
,,Spíš potřebuji, abys mě přesvědčila, že je v pořádku, když se ke Klausovi nepřidám." Řekla jsem Lexi nejistě a když jsem viděla její úsměv, došlo mi, že tohle má upírka ví celou dobu.
,,Tebe netíží, že jsi tady musela zůstat, bojíš se toho, co bude s miminkem. Máš strach, že jeho výchovu sama nezvládneš. Myslím, že tě prostě trápí budoucnost. Já ti můžu slíbit jednu věc, nebudeš sama. Nikdy. Miminku možná někdy bude chybět otec, ale slibuji ti, že rodiče bude mít oba. Akorát v jeho případě to budou dvě maminky." Zasmála se Lexi a když mi dojetím vytryskly slzy, objala mě.
Když jsme se obě trochu uklidnily, s Lexi, Elenou a mamkou jsem šly nakupovat pár věcí pro miminko.
Z pohledu Karin: Dlouho mi trvalo, než jsem se dostala přes to s Delilah. Je to už pár let a jí jsem šťastná, že ji vidím šťastně vyrůstat. Katherine a Elijah jí jsou těmi nejlepšími rodiči, jaké by mohla mít.
Teď, po těch letech mi ale došlo, že si Delilahiny rodiče zaslouží vědět celou pravdu. Nebo alespoň Katherine, když Elijah je s Klausem.
Proto jsem Annii poslala, aby našla Kath, děti jsem poslala ven a šla jsem vyhnat dva původní bratry a jejich drahé polovičky z obývacího pokoje a čekám na svou dceru a Katherine, abych jim mohla říct své tajemství a čelit svým démonům.
Přísahala jsem, že se přes svou minulost přenesu a už nikdy se k ní nevrátím, ale jak jsem už řekla, Annie a hlavně Kath si zaslouží vědět pravdu. A Delilah možná také.
,,Mrzí mě to, ale když jsem se k vám přidala, neřekla jsem vám celou pravdu o.. o něm... a také o Delilah. Chtěla jsem prostě na minulost zapomenout a když jsem viděla, jaký jste dali život Deli a to hlavně ty, Katherine, myslela jsem, že se mi to podaří. Ale s tím, co se v naší rodině poslední dobou děje, prostě vám musím říct pravdu. Možná by to měla vědět i Deli, stará je na to dost. Nechám to ale na tobě, jestli jí to budeš chtít říct, Kath.
Jde o to, že Delilah nebyla jediné dítě, které jsem tehdy čekala. Porodila jsem totiž dvojčata. Obě holčičky, Holly byla první a když jsem rodila Delilah, Holly beze stopy zmizela. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem se vzdala Deli. Ale... Chci Holly zpátky. Musím jí najít. Pomůžete mi?"
