Věnováno Klausovi
Vzbudila jsem se v posteli v pokoji, který mi nebyl úplně neznámý. Už jsem v něm totiž byla v mém předchozím životě.
Pokoj byl laděný do tmavých barev, většinou černých, jen postel a noční stolky jsou z tmavého dřeva. Jsem v Klausově ložnici, v domě v Richmondu.
Klaus stojí zády ke mě a dívá se z okna, přesně, jako to bylo v ,,mé realitě".
,,Vítej mezi živými, dvojničko." Řekl mi a teprve potom se otočil směrem ke mě.
Usmála jsem se tomu oslovení, ale když se ozvala bolest snad v celém mém těle, uvědomila jsem si, že tohle není ,,má realita" a úsměv mě hned přešel.
,,Jak ti je?" Zeptal se mě a sedl si ke mě na postel. Neudělal to schválně, ale když se pod ním prohnula matrace, mé bolesti se ještě znásobili. Proto jsem se neovládla a hlasitě jsem vykřikla.
,,Když jsem zjistil, že mě hledáš a chceš se vzdát, chvíli jsem přemýšlel, jestli to myslíš vážně a není to nějaký žert. Potom mi má šílená švagrová, která je shodou okolností tvá dvojnice řekla, že už delší dobu cítí, že je jedna dvojnice v nebezpečí. Občas je vážně trochu šílená, když řekne, že je někdo v nebezpečí, může to znamenat cokoliv. Hlavně, neřekla mi o tom, dokud jsem s tím nepřišel já. Jenže pořád nedala pokoj, až jsem nakonec odjel, i když se mi zpátky do Mistic Falls vůbec nechtělo." Řekl mi když se bolesti alespoň trochu uklidnili a na konci jsme se oba usmáli. Byl to ten samý úsměv, jaký mi vždycky věnoval, byl to úsměv jaký mi vždycky věnoval, byl to úsměv, kvůli kterému jsem se do něj zamilovala. Ten pocit, který to ve mě vyvolalo, bylo to jako bych byla zpátky ve své realitě a jakoby tohle byl ,,můj Klaus". Úplně jsem zapomněla, že to tak není a řekla jsem něco, co jsem neměla.
,,Jo, šílená. To Katherine vystihuje." Na to Klaus jen přikývl a opět se usmál. Potom mu došlo, co jsem řekla a s otázkou v očích se na mě podíval.
,,Kdybych ti řekla, že jsem z jiné reality, budeš mi věřit?" Zeptala jsem se Kaluse a odpovědí mi bylo ticho, které trvalo strašně dlouho.
,,Jak znáš Katherine?" Zeptal se mě a já jsem mu musela říct pravdu, i když se mi do toho vůbec nechtělo.
,,Jak bych ti to řekla, žiji v ,,jiné realitě". V té mé je hodně věci jinak. Hlavně to s Johnem. Ale podle tvého vyprávění je Kath evidentně stejná, v obou našich realitách." Řekla jsem mu a na konci jsme se oba zasmáli.
,,Hádám, že ve tvé realitě už rituál proběhl. Proto jsi mě vyhledala?"
,,U mě už rituál proběhl před pár lety. Vyhledala jsem tě hlavně pro to, že jsem se potřebovala dostat od Johna. Původně jsem chtěla najít Katherine, ta by mi pomohl utéct, v tom je přebornice. Jenže i to je problém. Je totiž nemožné ji najít. Řekla jsem si, že mám větší šanci najít tebe. Chtěla jsem tě najít prostřednictví Rose. Koneckonců, tak to bylo i v mé realitě.
Ohledně Johna mi nikdo nevěřil, ani rodiče. Jedině Lizz, městská šerifka a matka jedné s mých kamarádek. To ona se vydala Rose hledat. Hádám, že tohle je celý můj příběh." Řekla jsem Klausovi velmi zkrácenou verzi důvodu, proč jsem tady a odpovědí mi bylo ticho.
,,Rose je tady s námi. Vlastně.. za pár dnů si bude brát mého bratra. Až ti bude trochu líp, vezmu tě za ní. Teď mi řekni, dvojničko, co je ve tvé realitě ještě jinak?" Zeptal se mě Klaus, lehl si na posteli blíž ke mě a díval se mi přímo do očí.
Když jsem se přesvědčila, že si Rose bere Kola a její druhé jméno je Freya, nadechla jsem se a řekla jsem Klausovi víc z mého příběhu. Pověděla jsem mu hlavně o mé dvojnici, o Katherine.
,,Takže ti vlastě Kath zachránila život, já jsem ti při rituálu vyvraždil skoro celou rodinu, ale to nevadí, protože se všichni vrátili mezi živé a všichni si žijeme v jedné vesnici, jako jedna velká šťastná rodina?" Zeptal se mě Klaus a oba jsme se začali smát. Teda.. já jsem se svými ještě zraněnými žebry moc nemohla.
,,Jak proběhl rituál?" Zeptal se mě Klaus po chvíli a když mi slíbil, že hned potom zavolá Katherine, řekla jsem mu o rituálu a snažila jsem se pořád ještě vyhnout tomu, že jsme v mé realitě spolu.
