Věnováno Josette Salvatore
,,Myslím, že Freles vzniklo už před narozením mě a mé sestry. To pouto mezi námi bylo tak silné, že to snad ani není možné. Ale začalo to mezi nimi úplně jinak, než si myslíš. Nebylo mezi nimi vždycky jen pouto.
Damon s Alarickem měli pošahaný nápad a dali Jules v baru do pití oměj, aby ji otrávili. Jules byla tenkrát těhotná a protože si myslela, že o miminko přišla, chtěla se pomstít.
Freya, která si tenkrát ještě říkala Rose tenkrát chodila s Damonem a když Jules ve své vlkodlačí podobě proskočila oknem, Freya si instinktivně stoupla před něj a protože Jules už svůj skok neovládla (a myslím, že ani nechtěla), místo Damona kousla Freyu. Táta tenkrát ještě nebyl hybridem, takže Freya o pár dní později zemřela. Damon ukončil její trápení halucinacemi a probodl jí srdce kůlem. Jules použil táta jako vlkodlaka při rituálu, takže i ona zemřela. Společně s tetou Jennou, kterou táta kvůli rituálu udělal upírkou, mamkou a vlastně i se mnou a Rachelle, protože mamka nás už tenkrát čekala.
Na druhé straně Jules pomohla Freye při boji s vlkodlakem a nějakou dobu byly spolu. Za pár dní našly Jennu a než se vrátily mezi živé, ty tři zůstaly spolu. Tak vzniklo pouto mezi nimi třemi. Nebylo to ale nic, oproti poutu, které má Freya a Jules. To by neroztrhla ani smrt. Prostě bez sebe nemohou být. Jejich zatím poslední děti se narodily současně. I ony mají mezi sebou takové pouto, jako mají jejich matky.
Takže, takhle vznikly Freles." Řekla jsem Lexi příběh Freles (alespoň tak, jak ho znám já( a obě jsme se tomu zasmály.
Ještě jsme si chvíli povídaly, Lexi si dokonce pochovala Roana, který se vzbudil, ale potom nám oběma došlo, že Lexi potřebuje uzavřít ještě něco.
Z pohledu Lexi : Neříkám, že jsem mu odpustila, to vůbec. Nevím ani, jestli možné něco takového odpustit. Jestli se ale chci posunout dál, musíme si spolu alespoň promluvit. Musím to udělat, i když se mi do toho vůbec nechce.
Jejich dům jsem našla téměř hned, ale najednou jsem neměla odvahu jít dovnitř. Neměla jsem ji moc ani předtím, ale teď už zmizela i ta troška, která ve mě byla. Nakonec jsem se ale odhodlala a zaklepala na dveře. Trvalo dlouho, než mi někdo přišel otevřít a má nervozita se akorát stupňovala.
,,Promiň, že to tak trvalo. Josie je nemocná a Bonnie s Kaiem nejdou... doma." Řekl Damon, když otevřel dveře, ale potom se na mě podíval a když zjistil, že jsem to já, na posledním slově se zasekl.
,,Lexi?" Oslovil mě šokovaně a jí jsem se nejistě usmála a řekla ,,překvapení".
,,Tati!" Ozval se najednou křik a když mě Damon v rychlosti pozval dovnitř, upíří rychlostí běžel o patro výš, nejspíš za svou dcerou.
,,Je v pořádku? Zeptala jsem se, když se vrátil a sedl si ke mě v kuchyni.
,,Asi jen nějaká viróza, až se vrátí Esther, nebo Annie, přijdou se na ní podívat. Je sice stejně stará jako Claire a Rach, ale když je jí zle, nese to špatně a potřebuje, aby u ní někdo byl." Odpověděl mi Damon a nabídl mi sklenici s krví.
,,Neměl bys tedy jít za ní? Můžu přijít jindy." Zeptala jsem se ho a doufala jsem, že řekne, že ano. Bohužel jsem ale takové štěstí neměla.
,,Ovlivnil jsem ji, aby na pár hodin usnula. Josie sama chvíli vydrží. Můžeme si promluvit, Lexi." Řekl mi a já jsem si povzdechla.
,,Omlouvám se, že jsem tě zabil, Lexi." Řekl mi Damon hlasem, podle kterého jsem poznala , že to myslí vážně.
,,Neomlouvej se. Já chápu, proč jsi to udělal. Musel jsi se dostat do přízně Liz, aby nezjistila pravou identitu tebe a Stefana. Chápu to." Řekla jsem mu a on se usmál.
,,To nebyl jediný důvod. Nechtěl jsem žít s vinou za to, co jsem ti v minulosti udělal. Když jsem tě zabil, pomohlo to. Trochu." Řekl po chvíli a oba jsme pousmáli. To, co řekl, byla také pravda.
Chvíli jsme byli ticho, ale potom jsem se nadechla a řekla Damonovi to, co nám oběma pomohlo se přenést a posunout se dál.
,,Odpouštím ti, Damone. Už k tobě necítím nenávist" Řekla jsem mu a on mě objal. Potom jsme se ještě dlouho bavili a doháněli ztracený čas. Za pár hodin Damonovi zavolala Bonnie, že jí nestartuje auto a proto, když jsem mu slíbila, že s Jo zůstanu, odjel ji a Kaie někam vyzvednout.
