Beze strachu

9.kapitola

ona:

Rychle jsem se prodírala chodbou plnou lidí. Bylo tu tak těsno,  že jsem skoro nemohla dýchat. Pak ale jako by dav prořídl a okolo mě se utvořil jakýsi prostor. ,,No tak maličká, , s takovou se tudy neprocpeš." Tyčil se mi za zády Chris. Dnes měl zvláštní poled, skoro jako by chtěl nahlédnout do mě. Strachy jsem se přikrčila. ,,J-já to nějak zvládnu,asi...." Zamumlala jsem do země.  ,,Když si mě nikdo nevšímá tak je to v pořádku. "  zkusila jsm se mu podívat do očí,  ale on na mě stále upřeně hleděl, což jsem nečekala.  Uhla jsem pohledem zpět k zemi. Myslím že je zem fajn. Mají tu takové béžové kachličky a jsou docela čist3, i když něldy lepí od sladkého pití, které tu někdo vylil, ale je to fajn. Pak jsem si ale vzpomněla na to, že podlahy ve školách bývají někdy i pozvracené. Navalilo se mi. Hlavně ne zvratky, to je skoro stejné jako krev. Musela jsem zblednout, protože se ke mne sklonil a zeptal se ,, Je t dobře? " Jistě že není! Ale to mu tady nemůžu vykládat.  Nervózně poposkočím, pevněji k sobě přitisknu knížky,  coby svůj ochranný štít a vystřelím jako šipka pryč od něj.  Docupitàm do třídy , svezu se do lavice, kde si konečně můžu na chvíli oddechnout od toho davu a chrisově zvláštně svírající přítomnosti. Avšak ne na dlouho. Já pošetilá zapomněla s kým sdílím tu malinkou lavici...