Beze strachu

21.kapitola

ona:

Byla jsem docela ještě malinká, když se to stalo. Měla jsem spoustu dobrých kamarádů, ale jen jednoho nejlepšího. Jmenoval se Mitch. Byl to blonďatý rošták s křivým úsměvem a věčně dodřenýma kolenama. Přestože vypadal divoce ,veskutečnosti byl mírný a velice pozorný. Spolu jsme byli jedna ruka a podnikali různé lumpárny, pokaždé na mě čekal před školkou, čapl mě za ruku a rozběhli jsme se bůh ví kam. V té době se mnou bylo všechno docela v pořádku. Ale jednou musel přijít zlom, na který jsme nemuseli čekat dlouho...

,,Ach Evee nemáš horečku?" otázala se mě matka při večeři. Zrudla jsem o něco víc ,,N-ne já jen..."

,,No neříkej, že někoho máš?!" vypískla Becca. V tu chvíli jsem se rozhořela snad nejvíc a myslela, že kdyby mi mi chtěli změřit teplotu tak bych měla asi 100000000000000000000000 °C. ,,Nemám!" vyštěkla jsem. Třískla jsem příborem o stůl ,,Už nemám hlad." a odkráčela jsem do svého pokoje. Ve mně se odehrával strašlivý souboj mezi chtíčem a svědomím. Ani jsem se nenamáhala rožnout světla a plácla jsem sbou na postel. Ještě jsem chtěla chvilinku odolávat, zhluboka jsem se nadechla, ale slzy si stejně našly stezičku po mojí tváři. Jak jsem to mohla dovolit?! Jsem sobecká a hloupá! Zlá, Zlá Evee! Stále myslím jen a jen na sebe! Kdybych si to uvědomila dříve, tak by bylo vše jinak. Jak by se jen dala změnit minulost? Jak by to šlo? A dovolila bych si to vůbec udělat??

Později večer ke mně vklouzla Becca. Opatrně si lehla vedle mě na postel a objala mě okolo pasu. Přitiskla mi čelo k tváři ,,promiň... já jsem....omlouvám se." šeptla. Tohle bylo špatně! Všechno bylo špatně. To já bych se měla omlouvat! To já jsem udělala tolik chyb! To já jen všem přitěžuji! Tak proč? Proč jsou všichni tak milí? Posmrkla jsem a stočila se do jejího náruče ,,T-to neříkej...j-já jsem prostě tak, tak-"

,,Pššš, nemysli na to. Už je to za námi, bude to dobré." pohladila mě po vlasech. ,,Reb, víš... on je to Chris." s pousmáním jsem jí odpověděla na otázku, kterou mi položila asi před třema hodinama. ,,Vážně? Já věděla, že tam něco bude!" zavýskla nadšeně. ,,Jeho brácha je prostě skvělej, myslím , že i Chris bude dobrý společník." Zasnila se nad představou svého miláčka. Uchechtla jsem se nad ní ,,Tak, ale ty jsi mi ani neřekla jak jste se poznali a vůbec!" vyčetla jsem se naoko uraženě. Vtřeštila oči a otevřela pusu do 'O'. ,,Bože to ti to všechno musím hned říct!" zajisřily jí oči napůl pobavením a napůl opravdovým zájmem. ,, pamatuješ se na Derena?" pokývla jsem a ona pak pokračovala bez zastavení ,,Dobře tedy: Bylo tehdy na začátku školního roku, šla jsem na takovou menší akcičku. V jenom klubu měla hrát kapela mého spolužáka a já byla tolik zvědavá a musela jsem prostě jít. Zrovna hráli jednu fakt vytuněnou pecku, když se přede mnou zjevil Derek. Nuž asi mu nějak něšlo k srdci, že jsem se s ním rozešla a poté měla menší úlet právě s tím kamarádem z kapely. Nicméně z toho nic víc nebylo přísahám!" zvedla ruku jako skautík ,,No ale Derek se rozhodl udlat scénu a prostě.... chvíli jsme se hádali, ale já to trochu přepískla... Jednu mi vlepil a já...Chtěl to udělat znova, ale někdo se před něj postavil a vrazil mu. Zdrbal ho a pak mi pomohl vstát. Na rameni měl pověšenou ještě trochu rozeznělou kytaru a já- prostě jak jsem zahlédla ten starostlivý výraz v jeho obličeji a jeho oči jak mě zkoumavě prohlížejí, jestli se mi něco nestalo, byla jsem naprosto okouzlená. Pak nás představili a Sammy.... pak se mi několikrát ozval a bylo to." zamilovaně se zasmála a při té vzpomínce se jí na tváři rozlil růženec. ,,Vypadá to že pod tou exotskou schránkou je vlastně hodný kluk." zažvatlala jsem ospale. Ještě jsem ucítila jemné cvrnknutí do čela a pak jsem upadla do slastného zapomenutí v podobě spánku.

Tak tak je tu new new kapitolka :D co myslíte, že se Evanee stalo? :O :D Každopádně jsem si nemohla odpustit ještě více vychválit svého Sammyho takže soráj děcka ale já ho mám fakt ráda :D :3 jináč nazory? Za votíky budu ráda :3 °*°