Beze strachu

24.kapitola

on:

Zazvonil jsem u dveří a nervózně si prohrábl vlasy, které se mi stejně zase vrátily na místo, kde byly předtím. Přešlápl jsem z nohy na nohu, zevnitř jsem uslyšel nějaký křik, a pak se už rozevřely dveře. Za nimi se však objevil někdo jiný, než jsem očekával. ,,Ehm, co si přejete?" Hleděl jsem do stejně šedivých očí, které jsem znal, ale patřily docela jinému člověku. leda, že by Vee přes noc vyrostla o necelého půl metru, ostříhala se, nabrala svaly a k tomu změnila pohlaví. Doufal jse, že i moje IQ stačí na to abych pochopil, s kým že mám tu čest, a že to Vee rozhodně není. ,,D-dobrý den p-pane -" trapné ticho. Ach, ach, jak že se to jmenuje příjmením? Teď jsem si byl schopný vybavit snad na tisícovku věcí, ale rozhodně ne na Veeino druhé jméno. Zoufalee jsem zapátral po cedulce na zvonku. Sorrow. Oddechl jsem si ,,Pane Sorrow j-já, t-totiž...přišel jsem za Evanee." Ztěžka jsem polknul. Tenhle chlap byl rozhodně pravým opakem mé drobné kamarádky. Podezíravě si mě změřil od hlavy až k patě. ,,No dobře, tak v tom případě..." v tom okamžiku se za ním vynořila nazrzlá hlava jeho starší dcery. ,,Ahojda Chrisi!" pozdravila mě s úsměvem ,,Pojď na chvíli dál, Vee má trošku sekyru." protáhla se okolo svého otce , čaplamě za paži a někam mě táhla dovnitř domu. ,,Tak tady se posaď" mrskla se mnou na gauč a já se nebránil ,,mami! MAMI!" do pokoje přicupitala drobná žena s tmavě hnedými vlasy staženými do úhledného uslu na temeni. ,,Beky, zlato, copak se děje?" utřela si ruce do útěrky. Byla docela podobná mojí mamce. Možná to bylo tím, že všechny maminky měly okolo sebe takovoiiu zvláštní auru. Něco jako by přímo říkalo, že se tahle žena o vás postará ať už budete v jakkoli bídném stavu, že tu zkrátka bude pro vás. A když už si nebudete vědět rady, že vás pohladí po vlasech svou drobnou hebkou a příjemně hřejivou rukou a když řekne, že vše bude v pořádku, tak jí to naprosto uvěříte.

Byla neuvěřitelně podobná mojí Vee, až jsem se neubránil úsměvu. Vstal jsem a podal jí ruku ,,Dobrý den paní Sorrowová, rád vás poznávám. Jmenuji se Chris Reed a... no... já... přišel jsem za Vee, máme v plánu jít ven.-Ovšm jestli vá to nevadí."  vzala mou ruku do svých dlaní a lehce je stiskla. ,,Jsem ráda, že tě poznávám. Říkej mi Jane."  Za ní se vynořil ejí manžel ,,Och tohle je můj muž  Sean." pokynula směrem k němu. ,,Těší mě pane, omluvte mé vyrušení." střetl jsem se s jeho tvrdým, ale ne nepřátelským pohledem. ,,No... nápodobně." Všichni jsme  si sedli na béžové pohovky. ,,Takže, Chrisi ty znáš Vee ze školy?" zeptala se opatrně. ,,Ano... tuším, že jsme tam na sebe poprvé narazili." odpověděl jsem doslova. ,,To je pěkné, no a-a víš jistě... že.." promnula si oči. ,,Jane, to neí nutné, já mu to povím." zarazil ji Sean. ,,Ba ne tati, on už to ví a tuším, že mu to nijak nevadí." zašklebila se na Becca vědoucně. ,,Ehmm.. jestli chcete mluvit o Veeině... citlivosti, tak nemusíte. Už mi všechno vysvětlila." Rodiče se na sebe nejistě zadívali. Pak jsem zaslechl tiché lehké krůčky směrem k místu, kde jsme seděli. Sean se na mě nevraživě podíval, Jane promnula kraj deky a já cítil, že se tu tak asi dalších několik týdnu neobjevím ani náhodou. Naprosto nechápu jak může Sam snášet ten děsivý pohled tohoto otce. Nebo možná nemusí, možná se tak dívají jen na mě, což mi bylo docela líto. 

Pak jsem ucítil jemný dotek na rameni ,,Ahoj" špitla. ,,Promiň mi to zpoždění, už můžeme jít."

,,D-dobře.. tady, něco jsem ti přinesl." vzpomněl jsem si konečnš na fialky, které už musely b ýt značně povadlé. ,,Děkuji."  Oči se jí rozjasnily čirou radostí. Pak mě popostrčila do chodby, abych se prý začal obouvat. Mluvila pak s otcem, ale nerozuměl jsem jim ani slovo. Nakonec mě chytla za okraj bundy, jak to mívala ve zvyku a vytáhla mě ze dveři pod dozorem už mírnějších očí Seana Sorrowa.

Stále nic hahah, jsem prostě krutá a... totálně vypatlaná. Omlouvám se, ale tak alespoň neco :'D opravdu promiňte, snad si to i tak užijete :3 °*°M