Beze strachu

4.kapitola

on:

Seděla tam sama zamlklá s pohledem zavrtaným do země. "Aaah tady jsi" vydechl jsem a dosedl na poslední volné místo, které bylo shodou náho vedlne ní. "Vylekalo mě jak jsi utekla, byla jsi úplně bledá... Je ti dobře," Opravdu jsem měl o ní starost. Odpovědí mi bylo nepatrné přikývnutí a letmý pohled ustrašených očí. Pořádně jsem si je prohlédl- a opravdu byly šedé jako bouřková mračna, přízračné až skoro do fialova. Mmm zvláštní.  Do místnodti vešel profesor. Vstali jsme a posadili se, až nás pozdravil.  Ona mezitím vytáhla sešitek a tužku a během profesorova monologu pozorně zapisovala seznam všech sešitů a učebnic, co jsme si měli sehnat. Asi bych to měl taky udělat, ale je tak zajímavé sledovat ji při té obyčejné činnosti.  Naklonil jsem se k ní trošku blíž "Jen tak mimochodem jmenuju se Chris" usmál jsem se. Žádná odezva! Co to? Překvapeně jsem se opět opřel do svojí židle. 

"Zdar já jsem John." Pokoušel se ji přimět k hovoru můj kamarád. S Johnem se znám už od základky a je s ním legrace, i když je to vlastně většinou on, kdo krotí moje až příliš bujné představy a nápady. "Haloo?" zkoušel to dál. Pohla se! Joooo, třeba nám teď něco řekne! Zazubil jsem se na Johna , který už nedočkavostí skákal málem do stropu. Jestě kousek se pootočila a pak... Vystřelila ze židle a rychlostí blesku zmizela za dveřmi na chodbě. Oba dva jsme zůstali koukat jako opaření na její prázdné  místo. "Chlape," pronesl zaraženě John "to se nám asi moc nepovedlo." kroutil hlavou. "To tedy rozhodně ne."vyrazil jsem ze sebe chabou odpověď.