Beze strachu

29.kapitola

ona:

John byl docela milý člověk, když se to vzalo kolem a kolem. Nebyl nijak zvlášť hrubý, ani povýšený. Nesnažil se všem dát najevo jak moc je chytrý, což byl, ani nezneužíval toho,že je pohledný.V testech vždy nejlepší výsledky, ale nijak se nevychvaloval a přešel to jen pokrčením ramen a bezstarostným úsměvem ,,Asi jsem měl štěstí, no." Jinak se ovšem snažil svůj intelekt srazit mnohdy ducha prostými vtípky a jinými, jak jsem zjistila, předstíranými výkyvy a narážkami. Jako by říkal "Koukněte jsem stejný jako vy, i když jsem dobrý ve škole, jinak jsem naprosto stejný idiot" a tím ovšem jeho kouzlo hasne.

Popravdě jsem si na něj zvykala mnohem lépe než na Chrise. Těžko říct jestli proto, že vedle něj vypadal strašlivě malinký, a nebo zkrátka že jsem si začala už trošku zvykat na větší společnost, která byla u Chrise naprosto běžná.

Všechny tyhle myšlenky jsem si postupně urovnávala po tmě ve svém ztichlém pokoji. Jedinou společnost mi dělal tichý šelest vlastního dechu a občasné zašustění povlečení, když jsem se zavrtěla. Pomalu se začaly objevovat stíny na koberci, tvořené měkkou září naoranžovělého světla pouličních lamp. Někdy když nedáváte pozor, tak se vám v takovouto chvíli zatoulají myšlenky i do dávno zakázaných končin.

Mohlo to být tak ve třetí třídě. Jeli jsme na školní výlet k vodopádům. Strašlivě jsem se na něj těšila, padající jiskřivá voda byla pro mě docela jako výjev z pohádky, který jen tak malá holka nezahlédne. Navíc s námi jeli i čtvťáci, takže jsem měla vidět vodopády i s Mitchem!

V autobuse jsme seděli ale každý jinde, já, protože mi bývalo špatně, jsem seděla v přednějších řadách, kdežto Mitch se usadil se svými kamarády na zadní čtyřsedadlo . Celou cestu bylo ze zadu slyšet šramot a smích... Možná jsem trochu záviděla, že on se baví a mě nechá samotnou trčet s Danny Georgovou, která neznala nic jiného než svého tamagotchiho, kterého měla připnutého na klíčence, a která se pořád nakláněla přese mně , aby si mohla se svými kamarádkami předat dozajista fantastické poznatky o tom kyber mazlíčkovi.

Na místě jsem byla mezi prvními, co vyběhli z autobusu. Zhluboka jsem se nadechla krásně čistého vzduchu a zaposlouchala se do šumění stromů. Mezitím se ostatní seřadili do úhledného zástupu po dvojicích a trojicích. Tedy až na mě. Zůstala jsem pozadu a loudala se sama mezi velikými temnými stíny lesa. Jehličí mi křupalo pod podrážkami tenisek, které byly už dost odrbané, než aby vypadaly pěkně, na zádech mi poskakoval batoh a z uzoučkých boků mi padala ovázaná bunda. Poprvé jsem si uvědomila, že jsem vlastně docela sama. čekala jsem že mi bude líto, že nemám spoustu kamarádek, ale překvapivě se mě to nedotklo. To, co mě opravdu bolelo, byl fakt, že na mě Mitch celou dobu kašle.

S těmito úvahami jsem postupně zpomalovala, až jsem se docela zastavila. Po tvářích mi stékaly slzy vzteku a sebelítosti. ,Copak nejsem dost dobrá? To mu jako nestačím?!' vyplouvaly myšlenky na povrch, jedna trpčí než ta druhá. Mezitím mi už naše skupina stačila utéct dobrých pár kusů cesty. Nevadilo mi to, turistické značky byly na každém druhém stromu, takže jsem pokračovala klidně dál. Už jsem slyšela hukot vodopádů a šum lidských hlasů. Konečně jsem byla na místě. Moji spolužáci se roztrousili po palouku, posedávali a jedli svačiny. Mě ovšem zaujala jediná skupinka nedaleko skalního převisu.

Popošla jsem blíž, abych slyšela, o čem mluví. ,,Tak se přiznej, proč furt lezeš za tou zakrslou mařkou?" Zkřížil ruce na prsou jeden z mitchových kamarádů. ,,Cože?" podivil se Mitch, ale bylo slyšet , jak se mu chvěje hlas. ,,O čem to mluvíte kluci?" nervózní smích. ,,To víš zatraceně dobře, proč se vůbec vybavuješ s takovou nickou?" shlukli se okolo něho. Zaťal pěsti ,,N-no... to je kvuli rodičům, znají se a tak... je to docela otrava ale musím na ni dávat furt pozor. Kdo by se moh' zajímat o takovou nulu, co si o mně zatraceně myslíte."

To bolelo... Vyběhla jsem ze svého úkrytu. Jeho překvapený pohled, moje jméno, které křičel. Ale já jsem se nezastavila, já hloupá...

Čaute, tak nový dílek je na světě. No, je trochu delší a je v něm něco málo z Veeiné minulosti, tak snad to všechno bude dávat smysl. Případné připomínky, opravy nebo cokoli jiného zanechte v komentářích :)

*ˇ* M