Beze strachu

23.kapitola

ona:

,,Vstávej ospalče! Dneska je tvůj velkej den!" zapištěla mi Becca do ucha. ,,Cooo....ni mě ne...hne, ko... kolik je hodin?" zamrčela jsem do polštáře. ,,Čas vstávat." sedla si na kraj postele. ,,To znamená...?" páčila jsem z nbí kloudnou odpověď. ,,Plný komín, zkus si tipnout, můžeš dvakrát!" zabroukala rozjařeně. ,,Nemám tušení, už mi to řekni!" zavrčela jsem už docela naštvaně a stáhla si přikrývku z hlavy. ,,Uch!" ucukla ,,Ty teda vypadáš, možná jsem tě měla vzbudit dřív...." zkoumavě se zahleděla z okna, jako by tam někde na ulici mohla najít odpověď, což by bylo docela nemožné pokud by nám někdo neskákal s obrovským transparentem přímo u okna. Naneštěstí se venku nikdo tak bláznivý nenacházel a tak se opět obrátila ke mně ,, Za pět půl." 

,,Co? Čeho?" vykoktala jsem naprosto zmatená. ,,Jedné" zašklebila se. včera jsme to docela přehnaly pokud vím bylo okolo druhé , když ke mně přišla. Nedivila jsem se, že už je po poledni. Protřela jsem si oči a shodila nohy z postele. ,,no tos mohla, třeba bych si váma dala oběd." jako na souhlas mi zakručelo v žaludku. ,,Já taky ještě nejedla." postěžovala si sestra ,,Mamka s taťkou prý obědvali ve dvanáct, ani se neobtěžovali nás probudit."mrčela nespokojeně. Vstala jsem a začala jsem hledat něco na oblečení. ,,Kdyže jsi to říkala,že přijde Chris?" Zarazila jsem se při natahování ponožky. Chvíli jsem dolovala v paměti, až mi to docvaklo! ,,V jednu, říkal, že příjde v jednu!" vyhrkla jsem zděšeně. ,,Ouč, no řekla bych že máš pěknej skluz Vee." konstatovala a nezůčastněně si leštila nehty o svetr. ,,Do háje! Co, co mám dělat??" pobíhala jsem po pokoji ve snaze najít v nesmyslném pohybu řešení. ,,Asi by ses mohla umýt a oblíct, teda nemyslím si že by Chrisovi vadilo, kdybys neměla oblečení, ale to, sestřičko, příjde na řadu až později." zamrkala na mě. ,,Ježiš! Nech toho!" zaúpěla jsem a zamířila do koupelny. ,,Vyndej mi nějaký oblečení prosím!" křikla jsem na ni a strhala ze sebe pyžamo. ,,Jasnajda už se na tom pracuje..." její odpověď se však ztratila v pronikavém zvuku zvonku. ,,Jdu tam." uslyšela jsem tátovy kroky v předsíni, otevírání dveří a ,,Ale.. dobrý den!" jeho tón se mi vůbec nelíbil, zněl jako ,Co tady děláš, ani nevím kdo jsi! Být tebou rychle bych klidil." Snad to není Chris! Jen ať to není on! Dupání na schodech ,,Reb Vee chce vidět nějaký mladý muž a... nevíš kdo to je?" slyšela jsem ustrašený tón matky. To mi tak chybělo! ,,Neboj mami to je jen..." slyšela jsem jak Becca zaváhala ,,víš ,co já si s ním promluvím neměj starost, jo?" napjatě se zasmála a strčila hlavu ke mně do koupelny ,,Pohni! Máš na to pět minut, já se pokusím to nějak vysvětlit." přikývla jsem a snažila se zbavit se šamponu v očích. ,,proč nemůže být víc jak jeho brácha půlhodina sem,půlhodina tam, alespoň má holka víc času..." slyšela jsem jak si mrmlá.

Za normálních okolností by mi asi jeho brzký příchod nevadil, ale nestíhám, takže se obává, že to bude nepříjemné i pro něj. Zabalila jsem se do ručníku a snažila se neuklouznou na mokrých kachličkách. Z vlasů mi tekla voda na záda i když jsem si je ždímala nejmíň padesátkrát. Vzdala jsem tedy pokus osušit se a šla se podívat, co mi Becca vybrala. Stačil jediný pohled a vybavilo se mi jediné slovo ,,Umrznu." konstatovala jsem  zděšeně nad béžovýma šatečkama s velkým výstřihem a krátkým rukávem, přes pas měly převázanou mašli. často jsem je nosila na začátku léta, jenže nám začínala zima, takže naprosto nepřipadaly v úvahu. Naklonila jsem se tedy k šuplíkům a jala se z nich vyhrabat, něco co by mě alespoň trošku zahřálo.

Skončila jsem nakonec v šedivém svetru ,který mi sahal do půlky stehen, a v trošku odrbanějších ryflích, což nevadilo, protože ze spodu byly ještě podšité látkou, která díry zacelila. Vlasy jsem si spletla do copu, protože byly ještě trochu navlhlé a pokusila jsem se použít i nějkaý makeup a řasenku. Nevypadala jsem jako nějaká topmodelka a ani jsem po tom netoužila. vlastně můj zevnějšek nevyhlížel nijak nevšedně ani nastrojeně. prostě jsem to byla já a to mi vyhovovalo.

Seběhla jsem do obyváku, abych řekla rodičům, že odcházím, ale našla jsem tam mnohem větší společnost. Chris seděl na okraji gauče, jako by se každou chvíli chystal uniknout, Becca vedle něj coby pomoc, aby ho stačila včas zadržet, a nakonec moji rodiče : matka žmoulající okraj deky, kterou měla přehozenou přes ramena a otec div, že nezavraždil ubohého návštěvníka pohledem. Snad poprvé jsem pocítila, jak musí vypadat pohled na mě, když začínám upadat do svého histerického stavu. Popošla jsem blíž a položila  Chrisovi ruku na rameno. Polekaně sebou škubl a otočil se k mně ,,ahoj," usmála jsem se trošku ,,promiň mi to zpoždění, už můžeme jít." vyděšené plamínky v jeho očích uhasly a vypadal už jen napjatě. ,,D-dobře, t-tady... něco jsem ti přinesl." napřáhl ke mně ruku plnou drobných fialových květinek. ,,Děkuji." srdce mi radostně poskočilo a popostrčila jsem ho do předsíně ,,hned tam budu." přikývl a prkeně kráčel ke svým botám ,,Tati, víš... on je můj kamarád..."....

Lel já vííím že to natahuju, ale když ono to jinak nešlo :DD moc se omlouvám a zkuste to nějak vydržet vlastně jsem se ještě docela nerozhodla, co by se moohlo stát a tak, ale už se to rýsuje. Snad vás prozatím uspokojím touhle kapitolkou, i když je docela zmatečná. snad pochopíte ideu :'D moc děkuji za podporu atd. °*°M