Beze strachu

13.kapitola

ona:

Konečně jsem si dovolila vydechnout, jen co za mnou zaklaply dveře. Polila mě úleva jako prou teplé vody ve sprše a přemýšlela jsem, jestli je to tak normální. Baví se normální lidi po cestě domů? Vykládajjí si navzájem svoje pocity? Pomáhají jeden druhému? Usmívají se na vás a ujišťují, že budete v pořádku? Nebo je to zase jeden z jeho nebezpečných triků? Nemohla jsem se rozhodnout, ale musela jsem uznat fakt, že jsem se ještě s nikým jiným krom mamky a sestry nebavila o svém strachu(v mém případě je docela směšné používat jednotné číslo, ale budiž). Je to docela příjemný pocit, jako by jste shodili těžké závaží, co vám celou tu dobu leželo na ramenou.

,,Jdeš pozdě krásko." vykoukla ze dveří na pravo střapatá hava mé starší sestry. ,,Kde ses flákala?" zazubila se na mě svým bezstarostným způsobem, přesně tak jak to dokáže jen ona. ,,Byla bouřka, nějak jsem .... uvízla ve škole, vždyť to znáš..." vydechla jsem odevzdaně a čekala na její další narážky.  ,,Nevadí, nevadí, ale dneska jsem k nám nkoho přivedla a chtěla bych ti ho představit! Tak pojď, pojď za náma." zamávala na mě a zalesklo se jív očích. Strnula jsem. V hlavě už mi blikalo červené světélo s nápisem NEBEZPEČÍ! . ,,Je to opravdu nutné Becco?" Polkla jsem na sucho. Zhleděla se na mě shovívavým pohledem ,, Notak Evanee, jen chci abys ho poznala, jen ho třeba pozdrav. CHci aby se ti líbil.... byla bych moc ráda." přemlouvala mě tichým smířlivým tónem a já věděla, že jí na tom opravdu záleží. Povzdechla jsem si a odevzdaně jsem se courala za ní do obýváku ,,Hodná holka." poplácala mě po tváři. ,,Nech tohoo, radši ať už to mám rychle za sebou." zavrčela jsem i přes t, že se mi zase začaly klepat ruce.

Podle všeho mi chtěla představit nějakého svého nového přítele. Z mých zkušeností to bývali veskrze nebezpečně vyhlížející chlápci s potetovanými pažemi a tvrdým pohledem. Jasní predátoři na vrcholu potravního řetězce, keté taková nicotná muška jako já rozhodně nezajímala. Šlo jim totiž o šťavnatou kořist představující mou neboho sestru. S  vědomím, že to nebude jinak, jsem vstupovala do místnosti.

Nedokázala jsem skrýt překvapení. Předemnou seděla tmavovlasá a více propíchaná verze Chrise. Vytřeštila jsem oči a na chvíli strnula. ,,Počkejte chvilku!" křikla jsem na ostatní, kteří už byli zvyklí na moje chvání (vyjímkou toho dvojníka) a běžela jsem zpět ke vchodovým dveřím. Prudce jsem je otevřela a zapomněla na všechny svoje obvyklé obavy, ani jsem se nerozhlédla po ulici. Musela jsem najít jediný cíl a to byl tmavý půlměsíc deštníku a vzdalující se záda v modré mikině. Sotva jsem ho spatřila už mizel za roh. Úlevně jsem vydechla. Není to on. Což ve mně vyvolalo další otázky a hned první z nich byly :Kdo to teda je? a: Proč vypadají skoro stejně?

Otřepala jsem se a zaplula do obíváku na stejné místo, jako bych se z něj vůbec nehla. Ještě pořád jsem byla trochu napjatá, ale jeho podobný vzhled ve mně vyvolával zvláštní úlevu. Přece jenom jsem se Chrisovi naučila trošinku věři a to z jednouchých důvodů: 1) slíbil že mi nic neudělá a zatím to dodržel a 2) čas od času se objevil zničeho nic, jako by vycítil, že jsem v úzkých, a zté situace mě vysekal.

,,Evee?? Už můžu?" zamávala mi Becca rukou před obličejem. ,,J-jasně, omlovám se." zamumlala jsem do země. Tvář se jí rozzářila spokojeností ,,takže Evee tohle je můj přítel Sam.- Same tohle je moje malá sestřička Evanee." mile se usmál, kroužek v ústech se mu zaleskl a podal mi ruku ,, Je mi potěšením." Moje malá dlaň se téměř ztratila v té jeho ,,P-potěšení je na m-mé straně." zablekotala jsem. Chvilku si mě prohlížel. Jeho jasně tyrkysové oči putovaly od  nohou až se vpil pohledem do mých očí. To už jsem nevydržela pokynula jsem rodičům, sestře i jemu a vytratila se do svého pokoje.

Tak co říkáte na ségru a jejího bojfrenda :D já osobně mám jeho postavu v oblibě, tak se připravte, že se tu bude objevovat trochu častěji. :3 °*°M