Beze strachu

6.kapitola

on:

Všechna moje snaha se s ní seznámit věšla ůplně v niveč. Mohl jsem posílat psaníčka, šeptat, mluvit normálně, ale vždy mi bylo odpovědí mlčení, nebo nějaká jiná nulová reakce. Kdykoli jsem se k ní naklonil, odtahovala se jako bych byl něco odporného, nebo nebezpečného soudě podle jejího zděšeného výrazu. Poslední zvonění..... Poslední šance pro dnes k ní proniknout. "Počkej!¨" křikl jsem za ní , když bleskově prchala od lavice. Nedoufal jsem ani, že by to fungovalao, ale!! Nečekaně se zarazila. Rychle jsem pár dlouhými kroky překonal vzdálenost co ás dělila, protože jsem nechtěl ječet přes půl třídy. "Ehm, tedy t-to jsem nečekal.." přiznal jsem se.  Vystrašeně se na mě zadívala. Zastyděl jsem se, takhle jsem asi neměl křičet.. "omlouvám se za to ráno a taky za tohle." jedním mávnutím ruky jsem obsáhl celou místnost, a myslel jsem tím hlavně své chování. Dost možná jí nebylo příjemné... "C-co?" ozval se roztřesený hlásek. Vyjeveně jsem na ni vykuli oči. Sklopila pohled k zemi "Co po mně chceš? Chceš mi ublížit, zranit mě, nebo j-já nevím,a-ale moc prosím..." zajíkla se " n-nedělej to, já tě nechci nijak otravovat, t-tak prosím jen mě nech jít.." poslední slovo se vytratilo do ztracena. Celá se třásla strachy, slzy na krajíčku div, že se jí už neskutálely po tváři. Ona se bála... Čeho??  Pohl jsem se. Rychle se přikrčila. Ach. Bože. Snad nemá strach ze MĚ. Nechci jí nic udělat jen se seznámit ,odčinit svoje strašné chování, ale ne ji děsit!  "Ne! Proboha! Ne! Nechci ti nic udělat, jen jsem se chtěl s tebou bavit." zakňučel jsem v naději, že by se to mohlo ješte spravit.  Znovu ke mně zvedla pohled "O-opravdu...?" zeptala se. Kývl jsem. "a-ale já...n-ne ..."sevřela v ruce desky sešitu a přitiskla si je pevněji k tělu. "To nic, to nic, jen jsem se chtěl seznámit, chtěl jsem vědět třeba jen tvoje jméno, neboj se nechci ti udělat nic zlého." začal jsem překotně vysvětlovat, když jsem dostal šanci. Oči jí zalétly ke dveřím, jako by chtěla prchnout "Já... jsem Evee...." špitla nakonec a už už chtěla odejít. "To je zkratka jakého jména?" usmál jsem se "Evanee..." vydechla sotva slyšitelně a v tu ránu byla pryč.

Ahojec, omlouvám se za ooobrovskou pauzu, ale tak nějak.... no nebudu se vymlouvat prostě se mi nechtělo zrovna psát tak jsem se na to vykašlala,ale! slibuju, že teď budu přidávat častěji! Čestný skautský!! :D jinak děkuji za voty!! doufám že se bude líbit i dál M °*°