Beze strachu

28.kapitola

on:

,,Bože proč zrovna dnes musíš mít zpoždění?" prskl jsem na Johna jen co se uráčil dolézt. ,,Promiň no... řekněme, že jsem byl zabrán do vědeckého pozorování, jestli rozumíš." trochu oplzle se zašklebil a ukázal směrem k tělocvičně, kde podle všeho teď měly hodinu dívky. Trochu zhnuseně jsem se zašklebil a uštědřil mu ránu do ramene. ,,Vee, no tak neboj." obrátil jsem se na klepající se uzlíček nervů schoulený za mými zády. Udělala maličký krůček bokem, pak jestě jeden a potom další.  ustaraně si změřila Johna pohledem. Myslím, že by možná mohl být hrozivý, ale v nějakém dost zvráceném vesmíru. Malý chudák měřící sotva 172 cm, který dřív nosil brýle, ale vyměnil je za kontaktní čočky, byl vlastně docela pohledný. Postrádal však dvě věci: takt a mozek, což byla asi ta největší chyba. ,,Aha..." vydechla Vee docela odlehčeně ,,to jsi jen ty...John? Správně?" a věnovala mu jeden ze vzácných polovičatých úsměvů. ,,Tak, tak přesně jsem to jenom já." zoakoval po ní trochu trpce. ,,Jenom ubohý stín, vůbec si mě nevšímej já tu jen budu tak trochu v pozadí..." kňoural dál v sebelítosti.

,,Ne p-promiň tak jsem to nemyslela, jen.. už jsem tě předtím viděla, takže to není až takový šok." zrozpačitěla a tváře jí polil ruměnec. ,,No jo pravda, vlastně jsme ve stejné třídě... kdo by si mě nevšiml že?" Johnův tón už byl teď více méně chvástavý, což mi začalo trošku lézt na nervy. ,,No popravdě... byl jsi pořád s Chrisem, takže nebylo možné si tě nevšimnout, jinak ani nevím, že jsme spolužáci..." prohrábla si vlasy jako by se snažila rozvzpomenout, ale podle toho jak krčila čelo se jí to vůbec nedařilo. ,,Vůbec si někoho takového nedokážu vybavit." pokrčila rameny.

Doprovodili jsme Vee domů. Jakmile se za ní zaklaply dveře čapl mě John za límec ,,Co tímhle sleduješ?" zavrčel ,,Vůbec nechápu proč potřebuješ křena aproč k tomu zatraceně využíváš mě?!" 

,,No... já jsem vlastně chtěl něco docela jinýho, ale..."

,,Už se zatraceně vymáčkni!" podupával zlostně nohou. Odstrčil jsem jeho ruku akonečně jsem se narovnal ,,CHci ji vzít příšt víkend s sebou, tak mě napadlo že bude lepší když bude znát někoho předem. Má trochu problém s lidmi a tak..."

,,Jo ták... ale seš si jistej, že je to dobrý nápad?" V očich se mu blísklo pochopení. ,,No nevím, ale za zkoušku nic nedáš, no ne?"

Takže jeden hafo krátkej díl protože.. nooo... měla jsem něco vymyšleného, ale během těch týdnů se mi to vykouřilo z hlavy, takže to co tu teď vzniklo je dle mého názoru fraška, ale! Snad jsem vám tím naznechutila tenhle příběh, totiž když je to teď takhle tak bych to viděla tak na posledních asi 5- 10 kapitol maximálně. 

Opět budu ráda za voty komenty a tak dále :D 

°*°M