Beze strachu

20.kapitola

on:

Netrpělivě jsem zabubnoval prsty na lavici. Chtěl jsem to mít co nejrychleji za sebou. Pokazil jsem jeden test, ale profesor ne a ne pochopit, že je zadání česky a že ho nepotřebuju překládat do češtiny. Začal jsem Evee doprovázet domů pravidelně. Dneska to bylo přesně dva týdny, ale stále jsem byl trochu nervózní a nechtěl jsem si to u ní pokazit. Navíc každá vteřina tady pro mně je další vteřinou i pro ní. ,,Ehm.. já tomu zadání rozumím,mohl bych už začít?" podotkl jsem se opatrně. ,,Opravdu?" zeptal se překvapeně profesor, jako by to nečekal ,,Tak hodně štěstí." plácl papír na stůl a odpochodoval trápit nějakého jiného chudáka. Rychle jsem příklady přelétl očima. Matematika je opravdu 'skvělý' předmět a 'úplně' chápu na co mi v životě bude jakási kvadratická funkce nebo co. Nahrabal jsem na papír výpočty a pokusil se něco slušně narýsovat a nakonec jsem to podškrábl svým svůdně nečitelným podpisem ,ani jsem nepozdravil a vyletěl ze třídy. 

,,Pro-promiň" namáhavě jsem oddechoval po svém sprintu po našem milovaném ústavu. Nevěděl jsem kde na mě bude čekat , taže jsem obešel celou školu. ,,To je dobrý, já si jen říkala, jestli ten papír nevyrábíš ručně." usmála se na půl úst a najednou mi bylo jedno, že jsem ten test asi znovu dorasil. ,,Tak jdem."  pokynul jsem jí a zamířil ke dveřím.  Říjnové počasí bylo větrné a sichravé, takže jsem si musel límec bundy vyhrnout až po nos. Vee ale vypadala, že jí to vůbec netrápí, dlouhé vlasy jí vály ve větru a lítaly všude okolo obličeje, ale ona pokračovala jakoby nic. Chvíli jsme šli mlčky a mě tiše vytáčelo, že některé zbloudilé prameny mě tu a tam švihly přes ksicht. Když jsem si protíral oči po jednom větším poryvu už jsem to nevydržel ,,Hej stů," čapl jsem ji za zápěstí. ,,Co se děje? Je něco špatně??" otázala se starostlivě, ale nemohl jsem si nevšimnout trošku rozklepaného podtónu. Chvilku jsem přemýšlel, ale nakonec jsem vytáhl tkaničku z mikiny ,,Jakože nic proti, stašně ti to sluší, ale..." všiml jsem si, že její tvář po těch slovech trochu zrůžověla ,,pro mě je docela nebezpečné pohybovat se ve tvojí blízkosti," shrnul jsem jí vlasy z ramen dozadu na záda. Nepatrně jsem zavadil prsty o její krk a ona se zachvěla, svázal jsem jí ohon a pořádně ho utáhl. ,, Tak teď je to lepší." Uvolnil jsem se v ramenou a sjel dlaněmi po jejích pažích. Beze slova znovu vyrazila. Zadoufal jsem, že jsem neudělal nic špatně a nepřekročil jakousi hranici, co mezi námi byla, ale každým dnem se o kousek posunula. Kdyby to bylo jen na mně pak bych tu zábranu zrušil úplně, jenže ona byla jiná. Ostatní dívky by se po pár už dnech chovaly jinak, byly by uvolnělé a některé by se na mě lepily ať už by vzath mezi námi byl blízký, či nikoli . S Vee po pár týdnech jsme se pohli od společných cest domů a občasných a velice výjmečných dotyků ke společným cestám domů a trošku častějším dotykům. Jinak řečeno skoro o nic. Mohl bych to vzdát a říct si, že mi za to taková námaha nestojí. Jenže jsem tušil, že na konci mě čeká ta nejsladší odměna a ta mi za to rozhodně stála, ať už by byla jakákoli. 

Zastavili jsme před jejich domem ,,Tak a jsme tu." Usmál jsem se ,,Uvidíme se zítra??" zeptal jsem se váhavě. ,,Chrisi zítra je ale sobota, nemáme školu." podívala se na mě zmateně. Znervózněl jsem, tohle jsem plánoval asi týden do předu a stále čekal na správnou chvíli, která stále nepřicházela, takže jsem měl poslední možnost. ,,No já vím.... Nechceš se vidět?"

,,J-á nevím.... neber si to blbě, ale...." přešlápl jsem. A teď přijde odmítnutí... ach, ach, bolí to víc než jsem čekal. ,,Já bych...strašně moc chtěla.¨" vydechla a já jse překvapeně vzhlédl. ,,Tak proč ne?" vyhrkl jsem. ,,No víš... kde bychom se  viděli?" Najednou mi secvaklo. Sice jí tolik nevadilo být mezi lidma, ale stále jí to bylo nepříjemné ,,Neboj vím o jednom místě, které by se ti mohlo líbit. Žádný davy, výšky, malý prostory, nic takového." Něžně jsem se dotkl její ruky. Skousla si ret, bože kéž by si dokázala představit, co to se mnou dělá! ,,T-tak dobře. Uvidíme se." tváře se jí rozhořely na novo a ještě silněji. ,,Příjdu pro tebe v jednu". Broukl jsem zastřeným hlasem. ,,Tak ahoj." zakřenil jsem se už normálněji. ,,Pa." zamávala a odcupitala ke dveřím. 

¨Táákže jupííí, tuhle kapču jsem smolila si dva dny a chvíli jsem si myslela že ji snad nedokončím, ale! Je na světě :D Omlouvám se lidičky, ale asi na mě doléhá krize, takže je to asi o ničem :// :'D Jen tak bokem... nemáte tip na nějaký dobrý anime?? :D °*°M