Forever my Luna CZ ✅

4.Část

Jako šílená jsem utíkala z výtahu a následně i z budovy. Nevěděla jsem jestli bych měla brečet a nebo křičet jako šílená. Ale na to nebyl čas protože když jsem byla už u dveří které vedou ven. Tak se výtah s pípnutím vracel nahoru. Musím přidat. Vyběhla jsem z budovy a utíkala neznámo kam. Bylo mi to jedno hlavně abych byla co nejdál od něj. Na ničem jiném mi nezáleželo. Běžela jsem asi tři bloky než jsem začala poznávat cestu.A zastavila jsem své tělo které se třáslo z běhu a ze strachu. Kolem mě byla krásná čtvrť která vedla až ke Starbucks kde jsem byla včera. Jsem dost daleko od budovy kterou už nejspíš nikdy neuvidím. Pokud se tam ukážu tak mě najde rychleji. Ikdyž mi je z části jasné že to může být ještě dřív než bych chtěla . Jsem si jistá že mě bude hledat ještě urputněji než kdykoliv před tím. Hlavně když ví v jakém jsem městě Jsem asi ještě jeden blok od kavárny než mi z kabelky začne zvonit telefon. Malou chvilku ho ignoruju ale telefon se dál připomíná a tak si sundam kabelku z ramene a vezmu vibrující telefon do ruky ,, Lily,, típnu to ale nový hovor je ihned zpět a jméno je taky stejné a tak to po chvilce zvedám . Slyším hodně zvuků z povzdálí a hlasy Claire, Huntera a i pana Warkerse ,,Lily ?" řeknu a celá se napnu ,,Rose! konečně jsi mi to zvedla. Kde jsi ?" zní vyděšeně ,,To ti nemůžu říct. Dáš mi prosím tě Liama ?" Zeptam se jí a mám co dělat abych se nerozbrečela. Právě jsem nucena udělat nejhorší rozhodnutí ,,Rose kde jsi ?" zeptá se mě Pan Warkers ,,Pane Warkersi omlouvám se za způsobené potíže ale nešlo to jinak." omlouvám se a slza mi teče po tváři ,,To se nic neděje Rose. Jen nám řekni kde jsi ať tě najdeme a všechno v klidu probereme." říká mi klidným a uklidňujícím hlasem ,, Dávám výpověď. Zítra už nepříjdu. Je mi líto ale nemůžu pro vás nadále pracovat." pláču. Bylo těžké se do firmy dostat a naučit se vše co teď umím a teď... je to pryč. Tak jako tak bych tam nadále pracovat nemohla. Slyším lapání po dechu jinak je ticho. Je mi jasné že tento hovor byl na hlasitém odposlechu ,,Rose neboj se nic..." z ničeho nic se ozve jiný hlas ,,Rose." celá se napnu když uslyším jeho bolestivý vydechnutí mého jména. Na nic nečekám a típnu to. Mobil vypnu. A hodím ho do kabelky. Povzdechnu si a pokracuju v cestě do kavárny aspoň tam snad zapomenu na své myšlenky.

Z kavárny odcházím až k večeru. Jsou tam skvělý lidé a byla s nimi opravdu zábava. Dokonce shání někoho do týmu a tak přemýšlím nad tím že bych mohla v kavárně pracovat. Ano s penězi si pohorším ale jsou horší věci . Zapínám si telefon a zjišťuju že tam mám třicet hovorů některé od Lily a jinak od cizích čísel. Vykulím nad tím oči a telefon uklidím zpět do kabelky a šla dál. Ušla jsem kus cesty když najednou mám špatný pocit. Jako by mě někdo pozoroval. Je to opravdu nepříjemný pocit. Pořád se koukám kolem sebe ale nikde nikdo. Začnu uvažovat nad tím že si zavolám taxi když v tom jsem silnou masou odstrčena a vzápětí namáčknutá o kmen stromu. Ne ale moc silně spíš opatrně. Kouknu se do tváře člověku který mě to způsobil a vyděšeně koukám do jeho tváře. Christianova tvář je přímo zoufalá a naštvaná v jednom. Jeho oči nejsou jeho ale Mordaga. Kouká na mě zvíře. Jsem v jeho pevném sevření odkud není možnost úniku a já se rozpláču. Zoufale se v jeho sevření rozbrečím pak se nejen já ale i on v mých očích rozpadá a pak...........
Už je jenom tma.

Probouzí mě hlasy. Ze začátku mi přijdou neznáme a vzdálené ale pak se mi zostřují a já si uvědomím že je poznávám. Kouknu se a zjišťuji že nejsem u sebe doma. Je to moderní pokoj. Víc luxusní . Opřu se o lokty abych si ho víc prohlédla a pak se zaměřím na osobu v křesle . Christian. Vypadá jinak. Je víc svalnatý a jeho tvář je ale víc ztrápená. Jeho oči mě pozorují se zoufalstvím. Zabije mě za to že jsem utekla. Rychle ze sebe strhávám deku ve snaze utéct z pokoje ale jeho ruka v zápěstí chytne tu mojí a jsem tvržená zpátky k němu.

Mé tělo je slabé v porovnání s jeho silou a tak to moje stabilita nedává a já padám k zemi k jeho nohám a odřu si lokty. Začnu brečet od zoufalství ,,Co sis doprdele myslelas Rosemarry." řekne moje jmeno zhnuseně. Dveře naproti se otevřou a já na sobě ucítím pohledy. Kouknu se ubrečeně na čtyři osoby Claire s Lily mají co dělat aby se nerozbrečeli a Liam s Hunterem na mě koukaji lítostivě.Nikdo mi ale nepomůže. ,,Vypadněte. Tohle je mezi Rose a mnou." křikne rozčíleně Christian a postaví se na nohy. Lily se otočí zády k nám a obejme Laiema a začne potichu vzlykat. Hunter chce zavřít dveře aby uposlechl rozkaz sveho Alfy ,,Alfo prosím neubližte jí moc. " prosí ho Claire se skloněnou hlavou ve znamení úcty. ,,O to se nestarejte. Je moje ! A já jí to její utíkání smažu z hlavy raz dva až budeme doma...Huntere ať připraví letadlo" Vyděšeně se kouknu na Christiana on mi ale nevěnuje ani pohled. Kouknu se na Huntera který přikývne a zavře dveře. Po chvíli hypnotizování dveří kouknu se na Christiana který mě taky pozoruje ale ne s láskou s jakou na mě koukal ale zhnuseně, zoufale ale se i starostí. Zkloní se k mému uchu a pošeptá mi ,,To co zažiješ doma bude jen zlomek té bolesti co jsem díky tobě zažil já. Vše co se stane ale bude jen tvoje vina. Za hodinu by mělo být přichystaný letadlo." řekne mi. Líbne mě na spánku a pak odejde z místnosti kterou zamkne.

Nechává mě tu nepřipravenou na bolest kterou za pár hodin zažiju.

Omlouvám se včera jsem to nestíhala.🙈 Omlouvám se za chyby pokud tu budou budu ještě opravovat. Krásný den všem 💖