Forever my Luna CZ ✅

18. Část

Malá Kiera sotva na pět minut mlčela ale to byl její maximální limit. Řekla mi za tu dobu snad všechno a já se jen udivovala nad tím jak jí to nedokázalo za tu dobu vyčerpat. Jsme tu už asi půl dne a slunce už padá dolů a začíná se skrývat za lesy. Kiera se ke mě tiskne za účelem se zahřát zatím co já neustále koukám kolem nás kvůli pomoci ale jako by se každý tomuhle místu naschvál vyhul. Obě jsme vyčerpané a máme žízeň ale obě jsme potichu a neztežujeme si protože by nám to stejně nepomohlo.

Padne noc a celá smečka se ponoří do tmy jen světla v domech ukazují jak veliké tohle místo je. Nikdy jsem to tu celé neviděla a až teď vidím že šance na útěk z druhé strany smečky je na nic. Teď si každý říká proč bys utíkalas. Máš může který tě miluje a stará se o tebe a navíc ti dá vše co ti na očích uvidí. Nevím... to že po mě chce dítě je takový skličující a já mám z toho všeho strach. Jsem moc mladá, neumím to moc s dětmi a proboha co když mi spadne a co když ho nebudu chtít stejně tak jako ho nechci teď ? Z mých myšlenek mě vytrhne Kiera která lehce zakňourá a víc se ke mě přítulý.A nakonec i já s ní náručí pomalu usínám.

Z pohledu Christiana:

,,Tak ještě jednou Huntere napiš mé sestře ať dorazí příští měsíc na svatbu o nic víc jsem tě přece nežádal. A co Liaem už potvrdil pozvání na svatbu ?" Ptám se a opřu se v křesle. ,, Ano Alfo přijedou o den dříve a zůstanou tu i dva dny po svatbě pak se vrátí do New Yorku." přikývnu a šťastně se postavím. Konečně můžu jít za Rose a přitulit se k ní. Už určitě spí je pár minut po půlnoci. ,,Alfo!" uslyším křik a pak vidím jak se k nám žene Claire a mé srdce se zastaví. Claire vběhne k nám a sotva propadá dech. ,,Co se děje ?" ptáme se s Huntem dvojhlasně ,,Malá Kiera zmizela. Hledali jsme jí všude ale nikde jsme ji nenašli. Je to dcera Omegy pane." Vydechnu a rozejdu se ven kde stojí pár členů smečky. Na nic nečekám a jdu k rodině té malé. ,,Aidriene prej se vám ztratila dcera je to pravda ?" ptám se Aidrien a k sobě přitlačí svou ženu která mu brečí do hrudi a přikyvuje,, Ano Alfo. Šli jsme večer na schůzi kvůli službám na příští týden - no a Kiera s námi nikdy nechodila a věčně byla ve smečce. Ještě nikdy neutekla ze smečky pryč Alfo." říká mi smutně ,, Není tedy u někoho ze smečky ? u některých z kamarádů ?" ptám se ihned na to mi jen záporně zakýve hlavou. ,,Dobře běžte na sever, vy na jih a zavolám ať se Luke koukne jestli něco neviděl. Ja s Betou prohledáme smečku ." Všechny se rozejdou tam kam jim řeknu a já s Hunterem a Claire jsme jediní kteří zbyli. ,,Claire ty bez zatím za Lunou a zkontroluj jí . My zatím zavoláme Lukovi aby zahájil pátrání. " řeknu a jdu zpět do kanceláře. Zvednu telefon který mi leží na stole a chvíli mi trvá než najdu jeho číslo ale s úspěchem začnu volat. ,,Alfo děje se něco ?" zeptá se ihned ,, Ztratilo se dítě. Asi okolo 7- 8 let. Rodiče jí nemůžou najít netoulá se někde kolem ?" zeptám se a jsem si jistý že se ztrátou dítěte pomůže ihned. Jeho žena s dítětem zemřela. ,,Ne Alfo nikoho jsem tu neviděl ale zahájím pátrání a když jí najdu ozvu se." ,,Skvělé. Díky. " odpovím a típnu to. ,,Jde hledat ?" zeptá se Hunter který na mě čeká u dveří. ,,Jo. Jen doufám že se té malé nic nestalo " Vydechnu a jdu ke dveřím a rovnou z kanceláře a jdeme před dům když se k nám žene Claire a v jejím obličeji je ještě větší znepokojení. Můj vlk začíná být podivně neklidný. ,,Alfo šla jsem za Lunou jak jste mi řekl ale není tam. Její pach mi řekl že tam není kupu hodin." Zavrčím a zlomeně zavyju. ,,Alfo chápu že jste teď naštvaný ale musíme najít tu malou a pak až Lunu. Ta malá nebude moc oblečená a v noci je zima. Luna je statečná a umí si poradit." Kývnu na to že ano ale můj vlk chce svou Lunu. Kouknu se na Huntera ,, Jdeme k tobě a vezmem tvou mapu aby jsme poznačili kde už jsme hledali." řeknu a naštvaně se rozejdu k domu Bety

Z pohledu Rose:

Prudce sebou trhnu když uslyším hlasité zavytí. Vyděšeně koukám kolem sebe ale nic nevidím. Jsem znepokojená zatím co Kiera si klidně spí v mém náručí a je ke mě přitisknutá. Vydechnu a vidím jak mi obláček dechu vychází z úst. Asi umrznu. Pomyslím si. Kdy v tom uvidím před sebou pohyb. Někdo se blíží ke Claiřine domu. Když se venkovní světla rozsvítí a já vidím že k domu jdou jeho majitelé a Christian který vypadá že každou chvíli vyletí z kůže jak naštvaný je. Na nic nečekám. Nechci tu umrznout. ,,Pomoc !" zakřičím z plných plic. A vidím jak sebou trojice škubne a koukne se mým směrem. ,,Jsem tady !" křičím a kouknu se na Kieru s kterou mé křičení ani nehlo a klidně dál oddechuje ,, Rose !" Slyším blížící se hlas kousek od nás a kouknu se pod sebe a vidím jak koukají kolem sebe ,, Tady " řeknu a kouknou se na mě a Christian mi věnuje nechápavý výraz tipu : Co děláš sakra na stromě když neumíš slézt ? Ví to od chvíle když jsem chtěla utéct poprvé. Az pak si všimne malého balíčku u mě - Kieri. A pak zprudka zavyje. Claire s Huntem nechapají co tam dělám a o to víc proč jsem s malou neslezla ale mlčí ,, Hned jsem tam řekne a doslova za vteřinu je u mě nahoře ,, Neboj se. Vezmu vás jen jí drž dobrý lásko? ." jen zakývám hlavou než mě jeho ruce pevně chytnou a já si jednou rukou obmotám kolem jeho krku a druhou pevně držím malou. A aniž bych jsem se nadálá tak jsme všichni na pevné zemi. Díky bohu! Už nikdy žádné stromy přísahám ! Úlevně vydechnu a kouknu se na malou která má ruce kolem mě a já jí držím u sebe. Obě jsme zmrzlé ale ani jedna nemáme žádná zranění . ,, Ostatní jsou kousek od nás. Pojďme ." řekne a obejme mě i s malou. Claire jde vedle mě i s Hunterem ,,Neumím slézt ze stromu." pošeptám vysvětlení Claire a oba s Hunterem zadržují smích. ,, Ach děkuji bohyně ! " Uslyším úlevné vydechnutí ženy s mužem kteří k nám se slzami v očích běží ,,Děkujeme Luno !" říká matka malé Kieri a obejme nás ,,Mami ?" zašeptáKiera a koukne se kolem sebe a ihned se natahuje po jejím náručí a matka si jí k sobě pevně přivyne. ,,Kiero co jsi to vyváděla ? kde jsi byla ?" malá se rozpláče a pevně jí obejme ,, Kluci se smáli že nevylezu na strom a pak jsem málem spadla. Luna mě našla a pomohla mi " říká a rozpláče se ,,Jak se vám můžeme ovděčit Luno ?" ptá se mě její otec a Christian mě obejme a pyšně se na mě usměje ,,To nemusíte. Jsem ráda že se Kieře nic nestalo. '' odpovím a rodiče se na mě usmějou. Christian mě políbí na spánku.,, Pojďme domů ty  moje hrdinko. '' zašeptá mi a vede mě od davu pryč.

Omlouvám se za případné chyby. Doufám že se bude díl líbit. ❤️