Forever my Luna CZ ✅

16.Část

Večer jsem spala velmi neklidně. Většinou jsem cítila teplé velké tělo vedle sebe které mé malé k sobě tisklo a dávalo mi teplo. Teď jsem v posteli sama a přijdu si zranitelná. Opět ale usínám a tentokrát spím až do rána. Když se znovu probudím a posadím se kolem sebe nikoho nevidím. Mordag byl pryč. Dnes byl můj poslední den v nemocnici a já už se nemohla dočkat toho až budu ve své posteli a budu moct znovu projít prázdné chodby domu. Kouknu se z okna a vidím že se venku začíná dělat krásně a sluníčko začne vykukovat zkrs mraky. O to víc už chci utéct z tohohle pokoje a být odsud co možná  nejdál . ,,Jdeme domů Luno." Uslyším za sebou a jemně sebou trhnu při zvuku Clairina hlasu ,,Vážně ?" zeptám se nejistě ,,Je to schválené od doktorky tak že můžeme vypadnout a kouknou se na film a tak." říká mi šťastně a tak se opatrně zvednu z postele a jemně rozhýbu své ztuhlé tělo. Claire mi přinese věci které sebou vzala. Vezmu si je od ní a Claire jde se mnou a ukáže mi koupelnu kde se můžu obléknout a řekne mi že na mě počká v pokoji. Jen jí souhlasně kývnu a vejdu do jemně zařízené koupelny. Je celá bílá a provizorní ale není ošklivá. Naproti mě je velké zrcadlo. Kouknu se na sebe. Mé tělo vypadá pohuble a nemocniční košile na mě doslova vlaje. Vlasy mám mastné a má pleť vypadá unaveně a nezvykle bledě. Pod očima se mi táhnou tmavé kruhy a celkově vypadám jako jedna velká pohroma. Svléknu si košili a kouknu se na sebe. Moje záda jsou holé a hladké jako by na mě žádné šlehnutí biče ani nikdy nebylo jen malá jizvička na boku mi naznačuje co se vlastně stalo. ,,Luno jsi v pořádku ." ptá se mě za dveřmi vystrašená Claire ,, Jsem." odpovídám jí a rychle se obléknu věcmi od Claire. Na umyvadle vidím malou gumičku a tak pomocí ní vytvořím na hlavě malý    provizorní drdol. Naposledy se kouknu na svou pohromu do zrcadla a vyjdu z koupelny. Překvapivě koukám že v pokoji byl ještě jeden člověk na víc a to Doktorka která se na mě usmívá a tak se na ní nejistě podívám . ,,Podle naší zprávy jste v naprostém pořádku a tak vás můžeme pustit ale upozorňuju si vám říct že musíte teď být co možná v největším klidu a ještě dva dny mít klidný režim. " kývnu hlavou že chapu ,,A Alfa ? kde je ?" ptá se a koukne se na nás dvě s Claire nejistě ,,Ale...Nesnesl to že se ho ještě nedotkla a tak si šel s Huntrem na lov." řekne Claire a převrátí nad tím očima ,,Jistě. Tak až se vrátí ať se tu staví ." upozorní mě doktorka a odejde.

Cesta domu proběhla rychle a já si i přes malou vzdálenost přišla hrozně  unavená a nevěděla příčinu .Claire byla rozhodnutá se mnou být a postarat se o mě a já  jí v tom nehodlala bránit. Byla jsem ráda že se v tuhle chvíli mohla na někoho obrátit . Nekoho kdo se o mě postará. Christian by se taky postaral. Dloublo do mě moje svědomí. Vím že ano. Ale v tuhle chvíli jsem byla ráda že to on být nemusel. Došli jsme do domu a prošli ho až do ložnice ,,Půjdu ti přichystat koupel Luno "řekne mi a zmizi doslova z pokoje. Celý den se o mě stara a je v tom absolutně perfektní. Pak přijde večer a mé tělo už doslova prosí o spánek a Christian ? ten se celý den neukázal a pochybuju o tom že vůbec ví že jsem už z nemocnice pryč. Claire už odešla a já jsem v celém domě sama. Nepříjemné ticho bylo doslova mučivé a já slyšela i vlastní dech. Byla jsem tak vystrašená a proto jsem si přehodila deku přes hlavu a snažila se co nejrychleji usnout.

Byla hluboká noc když jsem uslyšela tlapy a otevření dveří. Vystrašeně čekám co se bude dít ale zvuky utichnou. Vystrašeně sebou trhnu kdy se něčí tělo zhroutí vedle mě. Rychle odkryju peřinu a vykouknu. Mordag na své polovině klidně leží a pozoruje mě. Jeho tvar je stejně smutná ale těší ho moje přítomnost vedle sebe a tak vypadá malinko klidněji. Oddechnu si a jemně se na něj usměju. ,,Tak dobrou noc vám oboum. "

Ráno mě probouzí to jak se Mordagovo tělo probouzí k životu a vyskakuje z postele. Začnu se pomalu protahovat tak abych se pořádně probudila a pak otevřu oči a na mě koukají rudé smutné oči. Cítím lítost nad jeho smutkem a vím teď přesně co musím udělat. Mordag sedí přede mnou a uši má sklopené ,,Přál by sis abych tě pohladila viď ? " Zeptám se ho a jeho očka se na mě s jiskrou podívají a žadoní o mé pohlazení. ,,Pokud to udělám slibuješ že bude určitý kompromis ?" zeptám se ho a on se hrdě napřímý že s mým požadavkem souhlasí. Posadím se do tureckého sedu a Mordag přiběhne k posteli. Zvednu ruku a pohladím ho po hlavě a on slastně přivře oči. Chvíli to trvá než se predemnou z Mordaga stává Christian. Nahý Christian. Chvili sedí přede mnou na zemi a pak se rychle zvedne a rychlostí světla mě bere do náruče a tiskne mě k sobě. Jeho pevné velké tělo balí to moje a ja se v něm ztrácím. Nic neříká a tak mlčíme. Najednou mi na tvář spadne něco mokrého. Slzy. Chci se na něj kouknout ale upevní svůj stisk a tak mi znemožní se na něj kouknout ,,Tolik jsi mi chybela srdíčko. Tolik mě to mrzí. Tolik jsem to pokazil. Přál bych si aby jednou byla doba kdy mi budeš moct odpustit všechno co jsem udělal . " říká mi zlomeně a hlas se mu ke konci zlomí. Brečí a to kvůli mě. Kvůli tomu co mi udělal. ,,Nemluvme o tom. Jen je něco co bych si přála a chci aby jsi mi dovolil vše co budu chtít." řeknu mu opatrně jako bych se bála že se ten silný a obrovský muž přede mnou rozpadne. Jeho horké rty se přitisknou na mé čelo ,,Cokoliv budeš chtít můj Anděli." říká mi zlomeným uplakaným hlasem.

Stáli tam. Oba ve svých vlastních myšlenkách a v tu chvíli si oba přišli dokonale šťastný. Na jak dlouho ?

Omlouvám se za zdržení a případné chyby. Snad se alespoň trochu bude díl líbit.
Kdy bude konec? Uvidíme... 💖