"Máťo, promiň, ale, já pořád myslím na jinýho," špitla jsem a sklopila jsem zrak.
"Ty promiň, neměl jsem tak spěchat," zamumlal.
V tom se ozvalo ťukání na dveře.
"Někoho čekáš?" zeptal se.
"Ne, o nikom nevím," odpověděla jsem a šla jsem otevřít, "Hugo? Co tady děláš?" vykulila jsem oči.
"Chtěl jsem tě překvapit, ale koukám, že jdu nevhod," zamumlal, koukl na Matěje, který stál za mnou, otočil se a mířil pryč.
"Hugo, počkej," špitla jsem, ale vůbec mě neposlouchal.
"Hele, nech to na mně," řekl Matěj, vzal si boty a bundu a snažil se ho po schodišti doběhnout.
"Kámo, stůj," slyšela jsem Matěje.
"Nemluv na mě," zamumlal Hugo.
"Hele, nepopírám, líbí se mi, je moc milá a hodná a jo, zkoušel jsem to na ni, ale ona má ráda tebe, ne mě," řekl Matěj a dál bylo ticho.
"Fakt?" zeptal se.
"Jo, tak jdi za ní," odpověděl.
"Dík, kámo," zamumlal a už jsem slyšela, jak se jeho kroky přibližují, "promiň, já," začal, ale vlastně nevěděl, co říct.
"Všechno dobrý," pousmála jsem se.
"Prostě tě mám pořád rád, úplně stejně, i když spolu nejsme," řekl a podal mi obrovskou kytku a krabici.
"Co blbneš?" zakroutila jsem hlavou.
"Jen jsem ti chtěl udělat radost," špitl a pevně mě objal.
"Mně bohatě stačí, že jsi tady se mnou," pousmála jsem se.
"Takže ty kopačky bereš zpět?" zazubil se.
"Asi nemám na vybranou, ne?" řekla jsem.
"Nemáš, jiná možnost neexistuje," odpověděl.
"A zvládneme to?" zeptala jsem se.
"Co teď myslíš?" nechápal.
"Ten vztah na dálku?" začala jsem, "vždyť za pár dní budeš zase za mořem," řekla jsem.
"Já o tom hodně přemýšlel a do zámoří už se nevrátím, ne teď," pousmál se.
"A kde budeš hrát?" zeptala jsem se.
"Co bys říkala na to, že bychom spolu odletěli do Finska?" odpověděl.
"My spolu?" vykulila jsem oči.
"Jo, my dva, spolu," pousmál se a dlouze mě políbil.
xxx
No, jak to říct. Trochu jsem se do toho příběhu zamotala, až už nevím co psát. Proto jsem se rozhodla to ukončit takto.. sami si domyslete, jak příběh skončí a dejte mi vědět do komentářů! ❤
