Seděla jsem u notebooku s čajem v ruce a hledala jsem nové informace z hokejového světa, které by se daly zveřejnit na stránku.
Měla jsem pohodovou chvilku.
Na obličeji maska a prostě chvíli klídek.
"No? Kájo?" zamumlala jsem do telefonu.
"Ahoj, Týno, co děláš zítra?" ozvala se moje spolupracovnice z redakce.
"No, nic nemám, proč?" usmála jsem se.
"Tak se mnou jedeš do Prahy," řekla.
"Počkej, co?" nechápala jsem.
"Mám tam domluvený zítra 2 rozhovory na náš nový podcast, ubytování a pak ještě jeden rozhovor další den," naznala.
"A o koho jde?" zeptala jsem se.
"Máme tam Jaromíra Pytlíka, Honzu Myšáka a Martina Haše," odpověděla.
"Aha, no, zkusím o nich něco pohledat," řekla jsem.
"Vem si na starost toho Martina prosím, na ostatní nějaký podklady už mám, akorát odpoledne nebudu mít na tebe čas, mám ještě nějaké povinnosti s třineckýma klukama," naznala.
"Tak jo, no, co mám s tebou dělat," odpověděla jsem.
"Ještě ti pak napíšu vlak, kterým pojedu a sejdeme se v něm," řekla.
"Jo, dobře, chápu, tak se vidíme zítra," usmála jsem se a zavěsila jsem.
Byla jsem z toho trochu vyklepaná, ale nemohla jsem říct ne.
Rozhovorům se v této práci nevyhnu a někdy to prostě přijít muselo.
Proto jsem se na ten můj první rozhovor začala připravovat hned jak jsme dohovořily.
"Ano, Leňo?" houkla jsem, když mi zvonil opět telefon.
"Čáu, co děláš zítra?" zeptala se.
"Jedu do Prahy," odpověděla jsem.
"Aha, tak jo, takže kino zítra nedáme?" usmála se.
"No, to asi ne, budu tam až do pátku," řekla jsem.
"Aha aha, tak kdyžtak v pátek," naznala.
"Nezlob se, bylo to hodně rychlé, jedu tam pracovně," odpověděla jsem.
"Vždyť v pohodě, já to beru," usmála se.
"Hele, až budu doma, tak se ti ozvu a něco splácáme," řekla jsem.
"Jo, tak to beru," zamumlala.
"No nic, mám ještě práci, tak končím, zatím," naznala jsem a zavěsila jsem.
