"Dobrý den, ahoj, já jsem Martin, pojďte se mnou," zjevil se před námi vysoký modrooký kluk.
"Ahoj, já jsem Kačí, tohle je Týna," reagovala kamarádka.
Martin jen přikývl a odvedl nás do pokojů.
"Tebe bych tu nečekal," pousmál se, když mi položil cestovku na zem do mého pokoje.
"No já tebe taky ne, Hugo," řekla jsem.
"Jinak, všichni mi od včerejška píšou kvůli tomu rozhovoru, samý pozitivní reakce," naznal.
"To jsem ráda," usmála jsem se.
"Tak, um, hádám, že se uvidíme později, kdyžtak potom doražte do hlavního sálu," odpověděl a odešel pryč.
Chvíli jsem prozkoumávala můj pokoj, až jsem si vzala foťák s malým objektivem a šla jsem najít ten velký sál.
Bylo tam pár lidí, kteří chystali stoly a já se nestačila divit, jak je to tam krásné.
"Tak co na to říkáš?" přišel po chvíli Hugo.
"Je to nádherný," řekla jsem.
"A to jsi to tu ještě neviděla večer, všude jsou tu světýlka," odpověděl.
"Na to se moc těším," usmála jsem se.
"Jo, já taky, ségra je sice nervózní, hrozně moc, ale bude to fajn," řekl.
"Budeš svědek?" zeptala jsem se.
"Jo, budu," pousmál se.
"Marťas? Pojď mi to sem pomoct zavěsit," zavolala na něj jeho ségra.
"Popovídáme si potom, jestli mi zase nedáš košem," řekl a utekl za nimi.
Chvíli jsem se jen rozhlížela kolem a pak sem fotila nějaké detaily.
Za moment dorazila i Katka a vyfotily jsme něco spolu.
K večeru už jsem byla na pokoji a rozhodla jsem se zavolat pánovi ze svazu, že tu práci beru.
"Dobrý večer, tady Kristýna Štylerová," zamumlala jsem do telefonu.
"Dobrý večer, doufám, že pro mě máte dobré zprávy," odpověděl pán do telefonu.
"Pokud berete jako dobrou zprávu, že tu nabídku přijímám, tak asi ano," pousmála jsem se.
"To je skvělé, všechny bližší informace vám během víkendu pošlu do mailu a budu se těšit," řekl.
"Dobře, tak já se budu těšit," naznala jsem.
"Já taky, slečno, zatím," zamumlal a zavěsil hovor.
