Po tréninku na ledě nás čekal přesun na hotel, večeře a večerní klid.
"Nedojdeš chvíli za náma na balkon?" došel k otevřeným dveřím ven Míňa.
"Kdo tam všechno je?" zeptala jsem se.
"Pytel, Hugo, Koffi, Myška a Malda," začal vyjmenovávat kluky.
"Tak jo, dej mi chvilku," zamumlala jsem a šla jsem si do kufru pro mikinu.
"Není tam taková zima," zasmál se.
"To já jen pro jistotu," řekla jsem a následovala jsem ho ven.
S klukama jsme si povídali asi do desíti, pak jsme to rozpustili, jelikož trenéři bydleli moc blízko a já nechtěla, aby měli problém.
Ale bylo to vlastně moc fajn.
O klukách jsem se toho celkem dost dozvěděla a hodně jsme si rozuměli.
No potom jsem si dala rychlou sprchu, převlékla jsem se do kraťasů, volného trika a chystala jsem se spát.
Vyrušilo mě zaklepání na dveře.
Teď v půljedenáctý.
Kdo to sakra zas je?
"Můžu na moment?" zeptal se Kauly, který stál za dveřmi.
"O co jde?" zamumlala jsem a poodstoupila jsem do dveří.
"Já se ti chci jen omluvit," začal a podal mi kytku, kterou schovával za zády.
"Nebylo těch omluv už dost?" špitla jsem.
"Možná, ale pořád by sis zasloužila víc," řekl.
"Já myslím, že už to stačilo," odpověděla jsem.
"Ne, nikdy si to neodpustím," zamumlal.
"Martine, už to neřeš, co se stalo, stalo se," začala jsem.
"Nechtěl jsem ti ublížit," řekl a nervózně na mě koukl.
"Hele, nechceš už radši jít? Nepotřebuju, abys mi tady hrál na city," odpověděla jsem.
"Já ti hrát na city nechci, jen jsem tě měl vážně rád a mám pořád," zamumlal.
"Běž, prosím," špitla jsem a šla jsem ke dveřím.
"Vždyť jdu, jen jsem ti to musel říct, Týno," pousmál se a odešel.
Chvíli jsem ležela v posteli, no nakonec jsem si vzala deku a šla jsem si sednout na balkon.
