"Dobrý ráno," usmála jsem se, když jsem kolem půl desáté našla ve vlaku Káju.
"Ahoj, tak co, připravená?" zeptala se.
"Jo, jen jsem trochu nervózní, je to můj první rozhovor," odpověděla jsem.
"Neboj, bude to v pohodě, ty otázky co jsi mi večer poslala a ty okruhy vypadaly moc dobře, Týno, bude to fajn," usmála se, "navíc ti mladí kluci bývají většinou hodně v pohodě," řekla.
"Jo, no, uvidíme," naznala jsem.
"Ale teda začínáme Pytlíkem, s Hašem máme schůzku až později," usmála se.
"Jo, jasný, to chápu," odpověděla jsem.
"No ale vážně, ničeho se neboj, Týno," řekla.
"Jo, dobře," usmála jsem se a dál jsme spolu už moc nemluvily, jen jsme občas prohodily pár slov a jinak jsme si hleděly svého.
Po chvíli už jsme dojely do Prahy a šly jsme do kavárny, kde jsme měly rozhovory dělat.
Měly jsme tam zamluvený malý salónek, kde to vypadalo moc útulně.
Nejdřív jsme nachystaly techniku, mikrofony, kamerku na pár zaběrů na upoutávky a ještě foťák na fotky ze zákulisí.
Potom jsme si daly něco drobného k jídlu jako pozdní snídani nebo spíš malý oběd a čekaly jsme na prvního hokejistu.
Kája nakonec šla ke vchodu vyhlížet a já ještě hledala nějaké doplňující informace k dalšímu rozhovoru.
"Týno, tohle je Jaromír Pytlík, tohle Kristýna Štylerová, moje kolegyně," usmála se Kája.
"Těší mě," řekla jsem.
"Taky taky, mám jednu prosbu hele, můžem si tykat? Jsme asi tak stejně starý," naznal.
"Jo, klidně, nejsem proti," odpověděla jsem.
"Tak super," řekl a koukl se mi přes rameno, "chystáš se na Huga?" pousmál se.
"Jo, chystám, dá se říct," řekla jsem.
"No nic, nechci vás rušit, ale měli bychom začít, abychom vás stihli oba," naznala Kája.
"Jasný," odpověděl Jarda.
Chvilku jsem seděla mimo a pozorovala jsem, jak Kája vede rozhovor, potom jsem si na chvíli sedla ke kameře a nakonec jsem udělala i pár fotek.
