"Můžu?" pousmál se Hugo, když jsem otevřela dveře od pokoje, na které klepal.
"Pojď dál," řekla jsem.
Chvíli jsme si povídali o jeho ségře, svatbě a rodině.
Zase se mi trochu víc otevřel.
"Ale už dost o mně, Týno," začal Hugo.
"Proč? Já tě ráda poslouchám, je to fajn," pousmála jsem se.
"To asi jo, ale já bych chtěl vědět i něco o tobě," řekl.
"A co třeba?" zeptala jsem se.
"Jak je možný, že se holka, co dělá rozhovory s hokejistama dostane k focení svateb?" začal.
"Já ani sama nevím, ale fotím toho víc, dva roky zpět jsem začala fotit i hokej třeba," pokrčila jsem rameny.
"Jaký klub?" zeptal se.
"Dynamo, juniorku," odpověděla jsem.
"Tak to znáš Koffiho?" řekl.
"Jo, šikovnej hráč, škoda, že teď už byl v Kanadě," naznala jsem.
"Jede se mnou na kemp dvacítek," pousmál se.
"Na co?" zeptala jsem se.
"Na kemp dvacítek, máme od příštího týdne tréninky a pak turnaj," odpověděl.
"Aha, jo, chápu," řekla jsem.
"Něco se ti nezdá?" zasmál se.
"To ne, spíš mi nedošlo, že ještě spadáš do juniorů," naznala jsem.
"Ještě ano, naposledy," zamumlal.
"Tak snad to bude stát za to," pousmála jsem se.
"To taky doufám, musíme makat, abychom se rozloučili s tou juniorkou pořádně," řekl.
"Zvládnete to," naznala jsem.
"Nechceš se přijet podívat na nějaký zápas?" zeptal se.
"Možná se tam ukážu, ale nic neslibuju," odpověděla jsem.
"Rád bych tě tam viděl," pousmál se.
"Uvidíme, hele, měli bychom se na zítra pořádně vyspat," řekla jsem.
"Jo, souhlasím, snídaně je v půl osmé, co jsem slyšel, tak vizážistka má dorazit v osm," naznal.
"Dobře, díky moc za informace," odpověděla jsem a šla jsem ho doprovodit ke dveřím.
"Za nic, no, eh, dobrou noc," zamumlal.
"Dobrou, zítra," usmála jsem se.
Nakonec jsem si dala rychlou sprchu a vrhla jsem se upravit pár fotek z příprav.
Dokud jsem na to ještě měla čas a náladu.
Nakonec jsem v jedenáct zalezla do peřin, abych ráno vše stihla.
