3

1.1K 41 0
                                    

Jejich rozhovor trval asi hodinku, potom se rozloučili s posluchači a Jarda s námi ještě chvíli zůstal.

"Dobrý den, ahoj, jsem tady správně?" objevil se ve dveřích kluk dlouhý jako stožár.

"Ahoj, jasně, pojď dál," usmála se Kája a šla se s ním seznámit.

"Ahoj, Kristýna, těší mě," řekla jsem, když přišel blíž.

"Já jsem Martin, ale říkají mi Hugo," odpověděl.

Chvíli jsme si ještě povídali ve čtyřech, ale pak Kája s Jardou odešli a my jsme se mohli věnovat rozhovoru.

"Hele kdybych mluvil nějak z cesty tak pardon, nikdy jsem nedělal žádnej podcast nebo tak," pousmál se, když jsme byli sami.

"Úplně v pohodě, já toto taky dělám poprvé, dřív jsem měla jen nějaký krátký rozhovory, takže jsme v tom spolu," zasmála jsem se.

"Tak fajn, takže prostě si jen popovídáme," pokrčil rameny.

"Jo, přesně tak," řekla jsem a vrhli jsme se na rozhovor.

Povídali jsme se o jeho hokejových začátcích, o angažmá ve Spartě, o přechodu do Finska, draftu do NHL, mistrovství dvacítek a o juniorské lize v Kanadě.

Vážně jsme toho spolu probrali spoustu, po chvilce jsme se oba uvolnili a myslím, že se ten rozhovor docela povedl.

"Tak to by bylo asi všechno, děkuju, že sis našel čas," usmála jsem se.

"Já děkuju, že jsem tady mohl být," řekl a tím jsme vlastně skončili.

"Týjo, my jsme si povídali přes hodinu a půl," vykulila jsem oči, když jsem koukala na detail záznamu.

"Ani mi to nepřišlo, bylo to fajn," usmál se.

"Jo, bylo, ale hrozně jsem se toho předtím bála," řekla jsem.

"Nebyl důvod, hele," naznal.

Po chvilce vtrhla do místnosti Kája.

"Už jste skončili?" zeptal se.

"Ano, před chvílí," odpověděla jsem.

"Tak já foťák, kameru a stativy vemu na ubytko, vezmeš zbytek a potkáme se tam? Pak spěchám," řekla.

"Jo jasný, utíkej," naznala jsem.

"Dík," zamumlala a šla pryč.

"Tak jak, doprovodím tě?" zeptal se Hugo.

"Pokud máš čas, tak klidně," odpověděla jsem.

"Dobře," pousmál se.

refuse // U20 CZEKde žijí příběhy. Začni objevovat