Došla jsem ke dveřím, za kterými se usmíval Míra.
"Ty bydlíš vedle? To je hustý!" zasmál se.
"Už to tak bude, s kým tu jsi?" zeptala jsem se.
"S Míňou," odpověděl.
"Co?" zamumlala jsem a za ním se objevil další kluk.
"Ahoj, já jsem Michal, ale tady Míňa," usmál se a podal mi ruku.
"Kristýna, teda vlastně klidně jen Týna," řekla jsem.
"Hezký, takže, ty nás budeš fotit?" zamumlal.
"Míra se zmínil?" zeptala jsem se.
"Jasný," řekl s úsměvem na tváři.
"Promiň," pokrčil rameny, "jinak nechceš do vířivky? Za chvíli dojde Hugo a Rašena," odpověděl Míra.
"Jsem celkem unavená hele, radši si půjdu lehnout," naznala jsem a radši jsem zavřela dveře od balkónu a šla jsem si dát sprchu, po které jsem si zalezla do peřin.
Po chvilce zase někdo klepal na dveře.
"Kdo tam?" zeptala jsem se, než jsem se stihla neochotně zvednout.
"Hugo," odpověděl a já mu šla otevřít.
"Míra už všechno vyslepičil, co?" pousmála jsem se, když jsem ho viděla.
"Čekal jsem, že zavoláš, ne že tu s náma budeš dva týdny," začal, "ale jsem rád," naznal.
"Taky jsem to neplánovala, ale taková nabídka se neodmítá," řekla jsem.
"To chápu, kdo by nás nechtěl fotit, co?" usmál se.
"Zase si o sobě moc nemysli," naznala jsem.
"Fajn, už mlčím," řekl.
"Hele, jsem fakt unavená, když dovolíš, půjdu si lehnout," odpověděla jsem.
"Jo, však se uvidíme zítra," zamumlal.
"No, to teda," pousmála jsem se.
"Dobrou noc," řekl.
"Dobrou, Hugo," naznala jsem a šla jsem si konečně lehnout do postele a spát.
Stejně jsem nemohla usnout, protože kluci ještě dělali bordel na terase.
Všechno utichlo až kolem jedenácté.
Konečně.
